Žij tak prostě, jak je to jen možné, a plně užívej prostých divů a krás, které jsou zde pro všechny, aby se o ně dělili, ale které jsou tak často brány jako samozřejmost. Buď jako dítě schopen vidět a radovat se z malých, zdánlivě bezvýznamných zázraků v životě: z krásy květiny, zpěvu ptáka, slavnostního východu slunce, dešťových kapek stékajících po okenním skle. Jak prosté a přitom opravdu krásné jsou tyto zázraky, když se na ně díváš očima, které opravdu vidí, a přestaneš se hnát životem v takovém spěchu, že si jich opomeneš povšimnout! Vidíš všechny Mé zázraky a krásy kolem sebe? Nebo je tvá mysl tak plná všedních starostí a obav, že jsi slepý a hluchý a sklíčený a nic nevidíš, protože jsi tak ponořen do sebe? Proč se již dnes nepokusíš být stále bdělý ke všemu, co se kolem tebe děje?