Když se poprvé něco učíš, ať je to řízení auta, plavání nebo hra na hudební nástroj, dáváš si dobrý pozor na každý počin a každý pohyb, který vykonáš. Děláš chyby, ale nikdy se nevzdáváš. Opravuješ se a snažíš se dál, dokud vše mistrně nezvládneš, ať je to cokoliv. Potom zjistíš, že už nemusíš na každý pohyb myslet; vykonáváš svou činnost automaticky, splýváš s ní a máš z ní radost, protože už tě nestojí žádné úsili. Tak je tomu i s duchovním životem. Jakmile se stane tvou součástí, nemusíš si nadále připomínat, že si máš být vědom Mne a Mojí božské přítomnosti, protože si jí už vědom jsi. Nemusíš dále usilovat o naladění na Mne, protože už jsi naladěn. To vše je pro tebe přirozené jako dech. V tomto stavu již víš, že Já jsem v tobě, ty ve Mně a oba jsme jedno.