PROČ STÁRNEME? PROČ JSME NEMOCNÍ?

Vydání: 3.9..2014                                                                           Poslední  Aktualizace: 12. 9.  2017

 

              CO BYSTE MĚLI VĚDĚT O STÁRNUTÍ :                

Oplodněné lidské vajíčko obsahuje 97% vody, novorozenec 80%, tělo mladého muže ve 24 letech má 70% vody. Během stárnutí s přibývajícími léty klesá podíl vody v lidském  těle člověka  až na 50% !!!!!!!!!

Jinak řečeno - stárnutí je proces dehydratace = VYSYCHÁNÍ , ODVODNĚNÍ, ZTRÁTA KAPALIN Z ORGÁNŮ TĚLA !!!!!!!


Motto:  Špatný pitný režim je příčinou až 6% nemocí

Špatný pitný režim je podle Světové zdravotnické organizace příčinou až šesti procent všech nemocí, a to nejen z důvodu špatné kvality tekutiny, ale také jejich nedostatečného příjmu, řekl ČTK lékař Josef Jarkovský. Denně by člověk měl vypít 2,5 litru tekutiny, v horku, při těžké fyzické práci či sportu ale mnohem víc. Dostatečné zavodnění ukazuje světle žlutá barva moči, je-li tmavší, tělu voda chybí. ...

Voda by se měla stát běžnou součástí denního stravovacího režimu, měla by doplňovat snídani, oběd, večeři i všechny svačiny během dne.

Zdroj:zde


 

PROČ STÁRNEME? PROČ JSME NEMOCNÍ?

Moderní životní styl, znečištěné prostředí, stres a nevhodná strava způsobují, že se v našich tělech hromadí mnoho škodlivých látek. Pokud tyto toxiny nejsou včas odstraněny, mohou našim tělům i myslím škodit a urychlit stárnutí našich vnitřních orgánů. Očistou je míněno odstranění toxinů ze zažívacího traktu, z krevního řečiště, plic, kůže a dalších orgánů, aby mohly řádně fungovat.

Jsou dvě hlavní příčiny nemocí moderní doby:

    a) Hromadění kyselých odpadních látek v těle

    b) Působení volných radikálů

 Ad a) Hromadění kyselých odpadních látek je také známou příčinou předčasného stárnutí.

      Moderní životní styl, znečištěné prostředí, stres a nevhodná strava způsobují, že se v našich tělech hromadí mnoho škodlivých látek. Pokud tyto toxiny nejsou včas odstraněny, mohou našim tělům i myslím škodit a urychlit stárnutí našich vnitřních orgánů. Očistou je míněno odstranění toxinů ze zažívacího traktu, z krevního řečiště, plic, kůže a dalších orgánů, aby mohly řádně fungovat.

 

Ad b) Volné radikály urychlují naše stárnutí.

     Škody, které působí jsou hlavní příčinou více než 70 chronických degenerativních chorob, jako jsou onemocnění srdce, infarkt, cukrovka, Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba nebo rakovina.

Volné radikály jsou nestabilní kvůli nepárovému elektronu a musí tedy agresivně napadat naše buňky.

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) tvrdí, že:

                   "Příčinou 60% úmrtí po celém světě jsou chronická onemocnění."

Podle odhadů jsou příčinou 90% nemocí ze stáří a chronických chorob volné kyslíkové radikály.

 

Může za to tzv. oxidativní stres. Vytrvalý oxidativní stres je jednou z hlavních příčin většiny civilizačních onemocnění, rakoviny a procesu stárnutí.

Hlavním zdrojem oxidačního stresu jsou mitochondrie, tzv. buněčné elektrárny.

Mitochondrie podle Wikipedie je membránově obalená organela, kterou lze nalézt ve většině (např. lidských) buněk. Dosahuje obvykle rozměrů v řádu několika mikrometrů. V buňce se jich může vyskytovat několik stovek, ale i sto tisíc.

Funkce mitochondrií se do jisté míry dá přirovnat k buněčné elektrárně, jelikož v nich díky procesům buněčného dýchání vzniká energeticky bohatý adenosintrifosfát (ATP) používaný jako „palivo“ k průběhu jiných reakcí v celé buňce.

Jako každá výroba ovšem i tato má svůj odpad. V tomto případě jde o agresivní formy kyslíku, jejichž hromadění způsobuje zmíněný oxidační stres. Přirozenému „odbourávání“ radikálních forem kyslíku (volných kyslíkových radikálů) brání příčiny vyvolané současným způsobem života. V neposlední řadě stravou, která už téměř z poloviny pochází ze zkumavek potravinářských chemiků.

Už dlouho víme, že akutní oxidační stres způsobuje vážné poškození tkání a stane-li se trvalým, je jednou z hlavních příčin mnoha častých onemocnění, rakoviny i zrychleného procesu stárnutí.

 

 

 

Pokud trpíme tímto druhem stresu, obvykle v našem těle převažují toxiny a jiné patogeny.

Obecně se předpokládá, že za vznik oxidativního stresu jsou zodpovědné reaktivní formy kyslíku (ROS, Reactive Oxygen Species).

Tyto látky jsou produktem normálního buněčného metabolismu v každém živém organismu, který získává energii oxidací.

Zemská atmosféra sestává z přibližně 21% kyslíku. Všechny živé tvory ho potřebují k dýchání, a proto je kyslík nezbytnou součástí života na Zemi. Avšak při reakci s jinými látkami (oxidací) se mohou některé jeho molekuly změnit na nestabilní.

Tyto reaktivní formy kyslíku poškozují buňky v těle a zapříčiňují zužování cév, záněty, artritidu, stárnutí, nemoci plic, srdce, ledvin, dnu, cukrovku, stárnutí pokožky, ale i rakovinu.

 

Oxidaci můžeme pozorovat při každodenních jevech (slupka jablko chrápřed oxidací a jablko vypadá svěží, pokud se však slupka poruší, buňky jablka se dostanou do styku se vzduchem a kyslíkové molekuly je začínají poškozovat, jablko začíná hnědnout podobně, jak se vytváří rez na kovu).

 

Oxidace probíhá i v našem těle: reaktivní formy kyslíku ROS ničí buněčné membrány a jiné struktury v organismu včetně bílkovin, tuků a DNA. ROS naše tělo produkuje neustále, např. i při fyzické námaze, kouření, působením UV-záření, psychického a fyzického stresu.

V každém aerobním organismu vznikají ROS během dýchání, při kterém se spotřebovává kyslík.

 

Oxidativní stres začne v organismu převládat, pokud v něm není k dispozici dostatek antioxidantů potřebných k odstranění přebytečných reaktivních forem kyslíku.

Vznik oxidativního stresu je tedy výsledkem porušení rovnováhy na různých úrovních v buňce a je způsoben převahou prooxidačních faktorů v organismu nad antioxidačními faktory.

 

Mezi prooxidační faktory patří všechny molekuly, které jsou schopny způsobit oxidaci jiných látek. Řadíme mezi ně zejména radikály - molekuly obsahující nepárové elektrony a stávají se tak vysoce reaktivními molekulami, které jsou schopny produkovat radikály (např. peroxid vodíku H2O2), také molekuly odvozené od kyslíku (ROS: hydroxylový radikál OH, superoxidového anion O2) a molekuly odvozené od dusíku (oxid dusnatý NO-, peroxonitritový radikál -ONOO-).

 

Volné radikály se za fyziologických okolností průběžně tvoří v organismu a jsou pod kontrolou antioxidačních systémů. Antioxidační mechanismy tvoří protiváhu prooxidačním faktorem a chrání organismus před oxidativním stresem. Rozdělujeme je na preventivní antioxidanty, které zabraňují tvorbě volných radikálů, vychytávače volných radikálů (tzv. Scavenger), které odstraňují již vzniklé volné radikály, a reparační enzymy, které vychytávají a opravují už poškozené molekuly.

Podle molekulové hmotnosti dělíme antioxidanty na nízkomolekulární a vysokomolekulární.

Do skupiny nízkomolekulárních antioxidantů řadíme intracelulárně se vyskytující látky, zejména glutathion, ubichinon a kyselinu alfa-lipoovou, z extracelulárních antioxidantů především kyselinu askorbovou (vitamin C), alfa-tokoferol (vitamin E), karotenoidy, nikotinamid, thiolové sloučeniny apod.

 

Do skupiny vysokomolekulárních antioxidantů patří jednak neenzymové proteiny (transferin, laktoferin, ceruloplasmin, albumin), význam kterých spočívá ve schopnosti vázat přechodné prvky (železo, měď) a měnit jejich oxidoredukční vlastnosti tak, aby přestaly katalyzovat radikálové reakce.

Enzymové antioxidační mechanismy jsou lokalizovány zejména intracelulárně. K nejvýznamnějším z nich patří glutathionperoxidáza, superoxiddizmutáza, kataláza a v poslední době intenzivně zkoumána paraoxonáza.

Ve vývoji účinných antioxidantů nevykazujících vedlejší účinky bylo přes všechny snahy farmaceutů a výživářů dosaženo jen sporých výsledků.

Objevila se  však  zpráva: japonští výzkumníci zjistili, že velký potenciál jako účinný antioxidant k léčebnému použití má molekulární vodík.


 

          ZPĚT NA ÚVOD                              POKRAČOVAT  NA KAPITOLU . KDE HLEDAT DALŠÍ INFORMACE