ZPRAVODAJ ROZKVĚT HARMONIE 05/2013

  Vydání: 3.2.2013                                                             Poslední  Aktualizace: 10. 3. 2015 

                                Inspirace pro všechny lidi dobré vůle

                      NÁVRH NOVÉ ÚSTAVY ISLANDSKÉ REPUBLIKY

ÚSTAVA   Návrh nové Ústavy Islandské republiky, který Ústavní rada dne 29. července 2011 předložila Althingu (islandskému parlamentu)      Ústava byla schválena referendem 21. října 2012         Obsah: Preambule.......................................................................................................... 4 Hlava první  Základní ustanovení .....................................................................4 Článek 1 Forma vlády Článek 2 Odvětví vlády Článek 3 Území Článek 4 Občanství Článek 5 Povinnosti občanů Hlava druhá Lidská práva a příroda .................................................................5 Článek 6 Rovnost Článek 7 Právo na život Článek 8 Lidská důstojnost Článek 9 Ochrana práv Článek 10 Bezpečnost Článek 11 Ochrana soukromí Článek 12 Práva dětí Článek 13 Vlastnické právo Článek 14 Svoboda názoru a projevu Článek 15 Právo na informace Článek 16 Svoboda médií Článek 17 Svoboda kultury a vzdělávání Článek 18 Svoboda náboženského vyznání Článek 19 Organizace církve Článek 20 Svoboda spolčování Článek 21 Svoboda shromažďování Článek 22 Sociální práva Článek 23 Zdravotnická péče Článek 24 Vzdělávání Článek 25 Svoboda zaměstnání Článek 26 Právo na bydliště a právo na [svobodný] pohyb Článek 27 Odnětí svobody Článek 28 Spravedlivé soudní projednání Článek 29 Zákaz nelidského zacházení Článek 30 Zákaz retroaktivního potrestání Článek 31 Zákaz povinné vojenské služby Článek 32 Kulturní jmění Článek 33 Příroda a životní prostředí Islandu Článek 34 Přírodní zdroje Článek 35 Informace o životním prostředí a legitimních zájmech Článek 35 Informace o životním prostředí a legitimních zájmech   Hlava třetí Althing ........................................................................................................9 Článek 37 Role Článek 38 Nedotknutelnost Článek 39 Volby do Althingu Článek 40 Volební období Článek 41 Volební právo Článek 42 Volitelnost Článek 43 Platnost voleb Článek 44 Zasedání Článek 45 Místo shromáždění Článek 46 Inaugurace Althingu Článek 47 Slib Článek 48 Nezávislost členů Althingu Článek 49 Imunita členů Althingu Článek 50 Výčet zájmů a důvodů vyloučení Článek 51 Příspěvky kandidátům a jejich sdružením Článek 52 Předseda Althingu Článek 53 Pravidla uspořádání Althingu Článek 54 Parlamentní komise Článek 55 Veřejnost shromáždění Článek 56 Projednávání parlamentních záležitostí Článek 57 Zpracování legislativních návrhů Článek 58 Zpracování návrhů na usnesení parlamentu a dalších parlamentních záležitostí Článek 59 Usnášení schopnost Článek 60 Schvalování zákonů Článek 61 Zveřejňování zákonů Článek 62 Lögrétta [Ústavní soud] Článek 63 Ústavní a Kontrolní výbor Článek 64 Vyšetřovací výbory Článek 65 Postoupení národu Článek 66 Parlamentární práce z iniciativy voličů Článek 67 Provádění sběru podpisů a referenda Článek 68 Návrh státního rozpočtu Článek 69 Pověření k vyplácení          Článek 70 Právo Rozpočtového výboru na informace Článek 71 Daně Článek 72 Aktiva a pasiva Státu Článek 73 Rozpuštění Althingu Článek 74 Národní kontrolní úřad Článek 75 Ombudsman Althingu   Hlava čtvrtá Prezident Islandu............................................................................14 Článek 76 Titul úřadu a celonárodní volby Článek 78 Prezidentské volby Článek 79 Volební období Článek 80 Slib Článek 81 Podmínky zaměstnání Článek 82 Zástupce Článek 83 Skon Článek 84 Povinnosti Článek 85 Udělování milosti a amnestie   Hlava pátá Ministři a vláda..................................................................................15 Článek 86 Ministři Článek 87 Vláda Článek 88 Registrace zájmů a veřejné služby Článek 89 Ministři a Althing Článek 90 Sestavení vlády Článek 91 Návrhy na vyslovení nedůvěry Článek 92 Prozatímní vláda Článek 93 Povinnost zveřejnění a pravdivosti Článek 94 Zpráva vlády Althingu Článek 95 Odpovědnost ministrů Článek 96 Jmenování veřejných činitelů Článek 95 Odpovědnost ministrů Článek 96 Jmenování veřejných činitelů Článek 97 Nezávislé státní agentury Hlava šestá Soudnictví .........................................................................................17 Článek 98 Organizace soudnictví Článek 99 Nezávislost soudů Článek 100 Soudní pravomoc soudů Článek 101 Nejvyšší soud Islandu Článek 102 Jmenování soudců Článek 103 Nezávislost soudců Článek 104 Pravomoc prokuratury a Nejvyššího státního zástupce Hlava sedmá Úřady místní samosprávy................................................................18 Článek 105 Nezávislost úřadů místní samosprávy Článek 106 Respektování pravomoci organizačně nižších úrovní Článek 107 Volby místní samosprávy a účast veřejnosti Článek 108 Konzultační povinnost Hlava osmá Zahraniční záležitosti...........................................................................18 Článek 109 Postup v zahraničních záležitostech Článek 110 Mezinárodní dohody Článek 111 Převod pravomocí státu Článek 112 Povinnosti v rámci mezinárodních dohod Hlava devátá Závěrečná ustanovení .......................................................................19 Článek 113 Změny Ústavy Článek 114 Vstup v platnost Přechodná ustanovení...............................................................................................19       Preambule  My, lid Islandu, chceme vytvořit společnost s rovnými příležitostmi pro všechny.(1) Náš různorodý původ obohacuje celek a společně jsme odpovědni za dědictví generací, za zemi a dějiny, přírodu, jazyk a kulturu. Poznámka 1. Doslova: …kde má každý místo u stejného stolu.  Island je svobodný a svrchovaný stát, který stojí na úhelných kamenech svobody, rovnosti, demokracie a lidských práv. Vláda musí pracovat pro dobro obyvatel země, posilovat jejich kulturu a respektovat různorodost lidského života, krajiny a biosféry. Přejeme si prosazovat mír, bezpečnost, blahobyt a štěstí v současnosti i pro budoucí generace. Předsevzali jsme si pracovat s jinými národy v zájmu míru a respektu k Zemi a k celému lidstvu. V tomto světle přijímáme novou Ústavu, nejvyšší zákon země, který je závazný pro všechny.    Hlava první Základní ustanovení  Článek 1 Forma vlády   Island je republika, ve které vládne parlamentní demokracie.(2) Poznámka 2. Stejný překlad jako v současné Ústavě. V tomto textu je uvedeno „ingbundin stjórn“. Nebylo záměrem měnit smysl.   Článek 2 Odvětví vlády(3) Poznámka 3. Doslova: držitelé vládní moci.   Zákonodárná moc náleží Althingu na základě pověření národa. Prezident republiky, ministři, vláda státu a další vládní představitelé jsou držiteli výkonné moci. Nejvyššímu soudu Islandu a dalším soudům náleží soudní pravomoc.    Článek 3 Území  Území Islandu tvoří jediný a nedílný celek. Hranice islandského teritoriálního moře, vzdušný prostor a hospodářskou jurisdikci upravuje zákon.    Článek 4 Občanství  Osoby, jejichž rodič má islandskou národnost, má právo na islandské občanství. V dalších případech se občanství uděluje na základě zákonného ustanovení. Islandské občanství nemůže být nikomu odebráno. Občanu Islandu nemůže být bráněno ve vstupu na území Islandu ani nemůže být z Islandu deportován. Práva cizinců vstoupit a mít bydliště na Islandu, jakož i důvody, z nichž mohou být z Islandu deportováni, stanovuje zákon.   Článek 5 Povinnosti občanů  Od vlády se vyžaduje, ať zajistí, aby měl každý možnost uplatňovat práva a svobody garantované Ústavou. Každý se musí ve všech ohledech řídit touto Ústavou, jakož i legislativou, povinnostmi a právy, které z Ústavy vyplývají.    Hlava druhá Lidská práva a příroda  Článek 6 Rovnost  Všichni jsme si před zákonem rovni a požíváme všech lidských práv bez diskriminace v souvislosti s pohlavím, věkem, genotypem, bydlištěm, finančním postavením, zdravotním postižením, sexuální orientací, rasou, názory, politickou příslušností, náboženstvím, jazykem, původem, rodinou nebo postavením v dalších ohledech. Muži a ženy požívají rovných práv ve všech ohledech.   Článek 7 Právo na život  Každý se rodí s právem na život.   Článek 8 Lidská důstojnost Každému se garantuje právo žít s důstojností. Různorodost lidského života se má respektovat ve všech ohledech.    Článek 9 Ochrana práv  Od vlády se vždycky vyžaduje, aby chránila občany před porušováním lidských práv, ať ze strany veřejných představitelů nebo někoho jiného.   Článek 10 Bezpečnost  Každému se garantuje bezpečnost a ochrana před násilím jakéhokoli druhu, jako například před sexuálním násilím, a to doma i mimo domov.  Článek 11 Ochrana soukromí  Zaručuje se ochrana osobního soukromí a soukromí domova a rodiny. Tělesné nebo osobní prohlídky nebo zkoumání prostor nebo majetku člověka se povoluje pouze na základě soudního rozhodnutí nebo speciálního povolení vyplývajícího ze zákona. Totéž platí o zkoumání dokumentů a korespondence, telefonní komunikace i komunikace jiného druhu a o dalším srovnatelném zasahování do práva člověka na soukromí.Bez ohledu na ustanovení prvního odstavce výše lze omezit osobní soukromí a soukromí domova nebo rodiny speciálním zákonným ustanovením, jestliže je to naléhavě nezbytné pro ochranu práv druhých.    Článek 12 Práva dětí  Všem dětem se zákonně zaručuje ochrana a péče, které jsou potřebné pro jejich blaho. Při rozhodování o záležitostech dítěte mají vždy přednost zájmy dítěte. Dítěti se zaručuje právo vyjadřovat názory na jeho záležitosti a je třeba je brát náležitě v úvahu s ohledem na věk a vyspělost dítěte.    Článek 13 Vlastnické právo  Právo na soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Nikomu nelze nařizovat, aby se vzdal svého vlastnictví, pokud to není vyžadováno veřejným zájmem. Takové opatření vyžaduje povolení ze zákona a za majetek se musí poskytnout odškodné v plné výši. Vlastnická práva s sebou nesou také určitá omezení vyplývající ze zákona.   Článek 14 Svoboda názoru a projevu  Každý má právo na svobodu názoru a přesvědčení/víru a na vyjádření svých myšlenek. Cenzura nebo podobná omezení svobody projevu nemají být nikdy stanovovány zákonem. Svoboda projevu však může být omezena zákonem kvůli ochraně dětí, bezpečnosti, zdraví nebo pověsti dalších lidí, jak je to v demokratické společnosti nezbytné. Vláda má zaručit podmínky, které umožňují otevřenou a informovanou veřejnou diskusi. Přístup k Internetu a informačním technologiím se nesmí omezovat s výjimkou soudního rozhodnutí a za týchž zásadních podmínek, které se vztahují na omezení svobody projevu. Každý je odpovědný za vyjádření svého názoru před soudem.    Článek 15 Právo na informace  Každý má svobodu shromažďovat a šířit informace. Činnost vlády má být transparentní a dokumenty, jako například zápisy ze zasedání, mají být uchovávány a všechny písemné návrhy, jejich původní podoba, zpracování a výsledek mají být zaznamenávány a zdokumentovány. Tyto dokumenty se nemají ničit, pokud zákon nestanoví jinak. Informace a dokumenty, které vlastní vláda, mají být bezodkladně k dispozici a zákon musí zajistit přístup veřejnosti ke všem dokumentům, které shromažďují nebo obstarávají veřejné subjekty. Seznam všech případů a dokumentů ve veřejném opatrovnictví, jejich původ a obsah musí být všem k dispozici. Shromažďování, šíření a předávání dokumentů, jejich přechovávání a zveřejňování může omezit pouze zákon z demokratických důvodů, tj. v zájmu ochrany osobního soukromí, bezpečnosti národa nebo zákonné činnosti regulačních orgánů. Je dovoleno, aby zákon omezil přístup k pracovním dokumentům, za předpokladu, že se nebudou činit další kroky než pouze ty nezbytné k zachování normálních pracovních podmínek správních orgánů. Co se týče dokumentů, které jsou ze zákona důvěrné, měly by být informace přístupné v závislosti na příčinách důvěrnosti a časovém ohraničení důvěrnosti.   Článek 16 Svoboda médií  Svoboda médií, jejich nezávislost a transparentnost jejich vlastnictví musí být zajištěna zákonem. Ochrana novinářů, jejich informačních zdrojů a informátorů musí být zaručena zákonem. Není dovoleno porušovat zachování mlčenlivosti bez souhlasu osoby poskytující informace s výjimkou trestně-právních řízení a na základě soudního nařízení.    Článek 17 Svoboda kultury a vzdělávání  Svobodu vědy, vyššího vzdělávání a umění musí garantovat zákon.    Článek 18 Svoboda náboženského vyznání  Každému musí být zaručeno právo na náboženské přesvědčení a světonázor, včetně práva změnit své náboženství nebo víru a zůstat nezávislý na náboženských sdruženích. Každý má svobodu se aktivně věnovat náboženství, buď sám nebo s dalšími, v soukromí nebo na veřejnosti. Svoboda aktivně se věnovat náboženství nebo víře by měla podléhat pouze omezením stanoveným zákonem a tak, jak je to v demokratické společnosti nezbytné.    Článek 19 Organizace církve  Organizaci církve může upravovat zákon. Jestliže Althing schválí změnu v organizaci státní církve, tato záležitost se předloží k hlasování všem voličům země, kteří ji buď schválí nebo odmítnou.    Článek 20 Svoboda spolčování  Každému musí být zaručeno právo se bez předchozího povolení spolčovat z jakéhokoli zákonem povoleného důvodu, včetně politických sdružení a odborových svazů. Takovéto sdružení či spolek nelze administrativním rozhodnutím rozpustit. Nikdo nesmí být nucen stát se členem jakéhokoli sdružení či spolku. Povinné členství ve sdružení či spolku však může být stanoveno zákonem v případě, pokud bude nutné zmocnit takové sdružení či spolek k výkonu jeho funkcí daných zákonným nařízením kvůli veřejnému zájmu, nebo jsou-li dotčena práva druhých.    Článek 21 Svoboda shromažďování  Každému musí být zaručeno právo se shromažďovat bez zvláštního povolení, pořádat schůze, setkání i protesty. Toto právo nesmí podléhat žádným omezením, pokud zákon nestanoví jinak, tak jak je v demokratické společnosti nezbytné.    Článek 22 Sociální práva  Každému musí být zákonem zajištěno právo na obživu a sociální zabezpečení. Každému, kdo je v nouzi, musí být ze zákona zjištěno právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc, jako v případě nezaměstnanosti, porodu, stáří, fyzického znevýhodnění, nemoci, postižení nebo za podobných okolností.    Článek 23 Zdravotnická péče  Každý má právo na mentální a fyzické zdraví v nejvyšší možné míře. Každému musí být zákonně zajištěno právo na dostupnou, přiměřenou a adekvátní zdravotní péči.    Článek 24 Vzdělávání  Každému musí být ze zákona zajištěno právo na všeobecné vzdělání a průpravu podle jeho schopností. Každému, kdo podléhá povinnosti školní docházky, musí být zpřístupněno bezplatné vzdělání. Vzdělávání musí být zaměřeno na dosažení komplexního vývoje každého jednotlivce, na kritické myšlení a povědomí o lidských právech, demokratických právech a povinnostech.    Článek 25 Svoboda zaměstnání  Každá má svobodu vykonávat povolání podle své volby. Toto právo však může být omezeno zákonem v případě, že tak vyžaduje veřejný zájem. Právo na přijatelné pracovní podmínky, jako na odpočinek, dovolenou a volný čas, musí být upraveno zákonem. Každému se musí zajistit právo na spravedlivou odměnu a vyjednání pracovních podmínek a dalších práv souvisejících se zaměstnáním.   Článek 26 Právo na bydliště a právo na [svobodný] pohyb  Všem lidem se musí zaručit svobodné rozhodování ohledně bydliště, jakož i svoboda cestování, pokud zákon nestanoví nějaká omezení. Nikomu se nesmí bránit v tom, aby opustil Island, pokud není soudním nařízením stanoveno jinak. Jednotlivci se však může bránit, aby opustil Island v případě, že je v souladu se zákonem zatčen. Práva utečenců a uchazečů o azyl na spravedlivé a rychlé vyřízení musí být zaručena zákonem.    Článek 27 Odnětí svobody  Nikomu nesmí být odňata svoboda kromě případů, kdy je to umožněno zákonem. Každý, komu je odňata svoboda, musí mít právo na to, aby byl okamžitě informován o příčinách. Každý, kdo je zatčen kvůli podezření ze spáchání trestného činu, by měl být bez prodlení předveden před soudce. Jestliže není ihned propuštěn, měl by soudce během 24 hodin vydat odůvodněné rozhodnutí, zda na něj má být uvalena vyšetřovací vazba. Uvalení vyšetřovací vazby je dovoleno pouze v případě činů, které jsou předmětem rozsudku o uvěznění. Právo člověka zadrženého ve vazbě odvolat se proti uvalení vazby k soudu vyšší instance musí být zaručeno zákonem. Nikdo nesmí být zadržován ve vazbě déle, než je nutné. Každý, komu je odňata svoboda z jiných příčin, než je trestně-právní řízení, je oprávněn nechat co nejdříve přezkoumat soudem zákonnost tohoto opatření. Jestliže se prokáže, že k odnětí svobody došlo v rozporu se zákonem, musí být okamžitě propuštěn. Každý, komu byla neoprávněně odňata svoboda, má právo na odškodnění.    Článek 28 Spravedlivé soudní projednání  Všem lidem musí být zajištěno právo na spravedlivé soudní projednání v rozumném čase před nezávislým a nestranným soudem, kde se rozhodne o jejich právech a povinnostech, nebo v případě, že bylo proti nim vzneseno obvinění z trestného činu. Soudní jednání bude veřejné, pokud soudce nerozhodne jinak v souladu se zákonem v zájmu morálky, veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo zájmů zúčastněných stran a svědků. Každý, proti komu bylo vzneseno obvinění z trestného činu, bude pokládán za nevinného, dokud se neprokáže jeho vina.    Článek 29 Zákaz nelidského zacházení  Zákon nesmí umožňovat trest smrti. Nikdo nesmí být mučen ani se s ním nesmí zacházet nelidsky nebo ponižujícím způsobem ani se nesmí trestat nelidským či ponižujícím způsobem. Nikdo nesmí být podroben nucené práci.   Článek 30 Zákaz retroaktivního potrestání  Nikdo nesmí být podroben trestu, pokud není shledán vinným činem, který byl trestný podle zákona účinného v době spáchání tohoto činu nebo který byl prokazatelně plně analogický s takovým činem. Trest nesmí být přísnější, než je v té době zákonem povoleno.  Článek 31 Zákaz povinné vojenské služby  Povinná vojenská služba nesmí být nikdy stanovena zákonem.    Článek 32 Kulturní jmění  Cenné národní vlastnictví vztahující se k islandskému kulturnímu dědictví, jako například národní památky a starobylé rukopisy, nesmí být zničeno ani předáno k trvalému vlastnictví nebo užívání, nesmí být prodáno ani dáno do zástavy.   Článek 33 Příroda a životní prostředí Islandu  Islandská příroda představuje základ života v zemi. Každý má povinnost ji respektovat a chránit. Každému musí být ze zákona zajištěno právo na zdravé životní prostředí, čerstvou vodu, čistý vzduch a nedotčenou přírodu. To znamená zachování života a země a ochranu míst národního zájmu, neobývané divočiny, vegetace a půdy. Předchozí poškození se musí v maximální míře napravit. S využíváním přírodních zdrojů se musí hospodařit tak, aby se minimalizovalo jejich vyčerpávání z dlouhodobého hlediska s ohledem na práva přírody a budoucí generace. Zákon musí garantovat právo veřejnosti cestovat po zemi s cíli, které jsou v souladu se zákonem, cestovat s respektem k přírodě a životnímu prostředí.    Článek 34 Přírodní zdroje  Islandské přírodní zdroje, které nejsou v soukromém vlastnictví, jsou společným a věčným vlastnictvím národa. Nikdo nesmí nabýt přírodních zdrojů nebo práv s nimi spojených do vlastnictví nebo k trvalému užívání a tyto zdroje nesmějí být nikdy prodány ani zatíženy hypotékou. Ke zdrojům v národním vlastnictví patří takové zdroje jako vylovitelná populace ryb, další zdroje v moři a na mořském dně v islandské jurisdikci, práva týkající se vodních zdrojů, práva na výstavbu elektráren, práva týkající se geotermální energie a těžební práva. Využití zdrojů se musí řídit principem udržitelného rozvoje a veřejného zájmu. Orgány státní správy společně s těmi, kdo využívají zdroje, jsou odpovědné za jejich ochranu. Na základě zákona smí orgány státní správy udělovat povolení k využívání nebo používání zdrojů nebo dalších omezených veřejných statků na základě komplexního uvážení a po rozumnou dobu. Takováto povolení se musí udělovat bez diskriminace a nikdy to nesmí mít za následek vlastnictví nebo neodvolatelnou kontrolu zdrojů.    Článek 35 Informace o životním prostředí a legitimních zájmech  Je nutné, aby orgány státní správy informovaly veřejnost o stavu životního prostředí a přírody a o dopadu rozvoje na ně. Orgány státní správy a další instituce jsou povinny poskytovat informace týkající se blížících se přírodních katastrof, jako například znečištění životního prostředí. Zákon musí zaručovat přístup veřejnosti k přípravám rozhodnutí, která budou mít dopad na životní prostředí a přírodu, a také možnost domáhat se zásahu nestranných správních agentur. Rozhodnutí vlády a dalších správních orgánů týkající se islandské přírody a životního prostředí musí být zakotveny v principech zákonů o životním prostředí.    Článek 36 Ochrana zvířat  Ochrana zvířat před týráním a ochrana ohrožených živočišných druhů musí být zaručena zákonem.   Hlava třetí Althing  Článek 37 Role  Althingu je svěřena legislativní moc a rozhodování o rozpočtu státu a dohlíží na výkonnou moc, tak jak je dále stanoveno v této Ústavě a v dalších právních předpisech.   Článek 38 Nedotknutelnost  Althing je nedotknutelný. Nikdo nesmí narušovat jeho klid ani jeho svobodu.    Článek 39 Volby do Althingu  Althing musí mít 63 členů, zvolených z celého národa v tajných volbách na období čtyř let. Hlasy voličů v kterékoli části země mají stejnou váhu. Země může být rozdělena do volebních okrsků. Může jich být nanejvýš osm. Sdružení kandidátů předloží své kandidátky, a to buď kandidátky okrskové nebo národní či obojí. Kandidáti mohou být za stejné sdružení uvedeni zároveň na národní kandidátce i na jedné z kandidátek okrskových. Volič si vybere jednotlivé kandidáty ze svého volebního okrsku nebo z národní kandidátky či z obou. Je dovoleno upravit zákonem, že výběr by se měl omezit na kandidátku okrsku nebo na celonárodní kandidátku téhož sdružení. Křesla v parlamentu musí být přidělena sdružením kandidátů tak, aby počet členů reprezentujících každé sdružení byl v co nejtěsnějším poměru k celkovému počtu hlasů. Způsob přidělování křesel v parlamentu kandidátům podle procenta získaných hlasů stanoví zákon. Zákon umožňuje, aby určitý počet křesel v parlamentu byl vázán k jednotlivým volebním okrskům, a to až do maximálního počtu 30. Prostředek, jak zajistit co nejrovnější poměr mužů a žen v Althingem, upravují právní normy vztahující se k volbám. Ustanovení zákona týkající se hranic volebního obvodu, způsobu přidělování křesel v parlamentu a pravidel ohledně kandidatury mohou být změněna pouze dvoutřetinovou většinou Althingu. Změny tohoto druhu nesmí být uskutečněny v případě, že do dalších voleb zbývá méně než šest měsíců, a platnost těchto změn musí být odložena, jestliže jsou volby vyhlášeny během šesti měsíců od jejich potvrzení.   Článek 40 Volební období  Pravidelné volby do Althingu se konají ještě před koncem volebního období. Volební období je čtyři roky. Počátek a konec volebního období připadá na stejný den v týdnu v měsíci, počítáno od počátku měsíce.    Článek 41 Volební právo Všechny osoby, které dosáhly ke dni voleb do Althing 18 let, nebo starší a které jsou občany Islandu, mají právo volit ve volbách do Althingu. K hlasování se rovněž vyžaduje trvalé bydliště na Islandu v době voleb, pokud  nejsou v právních předpisech vztahujících se k volbám do Althingu uvedeny výjimky z tohoto pravidla. Další ustanovení týkající se voleb do Althingu budou stanoveny veřejnoprávním předpisem týkajícím se voleb.    Článek 42 Volitelnost  Každý občan, který je oprávněn volit do Althingu a je bezúhonný, je způsobilý stát se kandidátem ve volbách do Althingu. Soudci nejvyššího soudu však volitelní nejsou. Ztráta volitelnosti člena Althingu s sebou nese propadnutí všech práv přiznaných volbou do Althingu. Jeho místo v Althingu zaujme náhradník.   Článek 43 Platnost voleb  Althing volí národní volební komisi, která rozhodujne o platnosti prezidentských voleb, voleb do Althingu a národního referenda. Národní volební komise vydává volební pověřovací listiny prezidenta a členů Althingu a rozhoduje o tom, zda člen Althingu ztratil volitelnost. Práce národní volební komise podléhá dalším zákonným ustanovením. Usnesení národní volební komise se mohou předat soudům.    Článek 44 Zasedání  Althing musí být svolán nejpozději do dvou týdnů po každých volbách do Althingu. Datum svolání pravidelných zasedání Althingu a rozdělení jeho volebního období do legislativních zasedání stanoví zákon.    Článek 45 Místo shromáždění  Althing se běžně shromažďuje v Reykjavíku, ale může se rozhodnout, že se shromáždí jinde.    Článek 46 Inaugurace Althingu  Prezident Islandu svolává Althing po parlamentních volbách a každý rok slavnostně zahajuje pravidelné zasedání Althingu. Prezident rovněž svolává a slavnostně zahajuje zasedání Althingu na doporučení jeho předsedy nebo třetiny jeho členů.    Článek 47 Slib  Když je potvrzeno, že volba člena Althingu byla platná, podepíše každý nový člen slib Ústavě.    Článek 48 Nezávislost členů Althingu  Členové Althingu jsou vázáni pouze svým přesvědčením, a nikoli pokyny druhých.   Článek 49 Imunita členů Althingu  Člen Althingu nemusí být vzat do vazby nebo se podrobit trestně-právnímu řízení bez souhlasu Althingu, pokud není přistižen při spáchání trestního činu. Člen Althingu nemůže být volán k odpovědnosti mimo Althing za nic, co bylo řečeno v Althingu, kromě případů, kdy k tomu dal Althing povolení. Členové Althingu se smějí vzdát své imunity.    Článek 50 Výčet zájmů a důvodů vyloučení  Členovi Althingu se zakazuje účastnit se rokování o parlamentárních záležitostech, které se týkají jeho speciálních a závažných zájmů nebo osob, které jsou s ním v těsném svazku. Způsobilost členů Althingu je stanovena zákonem. Ztráta způsobilosti člena Althingu nesmí mít vliv na platnost žádných vydaných právních norem. Povinnost členů Althingu sdělit informace o jejich finančních zájmech stanoví zákon.    Článek 51 Příspěvky kandidátům a jejich sdružením  Činnost politických sdružení a finance kandidátů upravuje zákon, tak aby se náklady udržovaly v rozumných mezích, aby se zajistila transparentnost a aby se omezila reklama ve volebních kampaních. Informace o příspěvcích přesahujících stanovenou minimální částku se musí zveřejňovat, protože podléhají další právní úpravě.    Článek 52 Předseda Althingu  Althing si na začátku každého volebního období zvolí předsedu dvoutřetinovou většinou hlasů. Jestliže předseda nezůstane ve své funkci do konce volebního období, bude stejným způsobem zvolen jiný předseda. Předseda dohlíží na práci Althingu. Předseda odpovídá za celkové řízení Althingu a je nositelem nejvyšších pravomocí v jeho spravování. Místopředsedové spolupracují s  předsedou a střídají se s ním jako náhradníci. Společně tvoří výbor předsedů. Volby místopředsedů upravuje zákon. Předseda Althingu se stáhne z obecné práce parlamentu a nemá právo hlasovat. Když předseda zastává svůj úřad, jeho náhradník zasedá v Althingu.    Článek 53 Pravidla uspořádání Althingu  Pravidla uspořádání Althingu stanovuje zákon.    Článek 54 Parlamentní komise Althing si volí stálé výbory, které se zbývají záležitostmi parlamentu. Práce parlamentních výborů Althingu se řídí zákonem.    Článek 55 Veřejnost shromáždění  Shromáždění Althingu konají veřejně. Parlamentní výbor se může rozhodnout, že své zasedání zpřístupní veřejnosti.    Článek 56 Projednávání parlamentních záležitostí  Členové Althingu mají právo předkládat návrhy zákonů, hrubé návrhy usnesení a další parlamentární záležitosti. Ministerský kabinet může předkládat Althingu legislativní návrhy a návrhy usnesení schválených vládou.    Článek 57 Zpracování legislativních návrhů  O návrzích zákonů předložených poslanci Althingu a vládou se rokuje v parlamentních výborech, kde se zpracovávají předtím, než jsou projednány v Althingu. Totéž platí o parlamentních záležitostech navržených voliči.Legislativní návrhy musí provázet posouzení dopadu právních předpisů v souladu s dalšími ustanoveními zákona.Návrh zákona nesmí projít dřív, než přinejmenším po dvou čtení v Althingu. Návrhy zákona, které nedošly konečného zpracování, zanikají na konci volebního období.   Článek 58 Zpracování návrhů na usnesení parlamentu a dalších parlamentních záležitostí Návrhy na usnesení parlamentu předložené vládě musí být zváženy a zpracovány parlamentními výbory předtím, než budou projednány v Althingu. Návrh na usnesení parlamentu nesmí projít dřív, než přinejmenším po dvou čtení v Althingu. Návrhy na parlamentní usnesení, které nedošly konečného zpracování, zanikají na konci volebního období.Návrhy na rozpuštění Althingu nebo na vyslovení nedůvěry musí být projednány a vyřešeny během jednotlivé debaty. V ostatních ohledech upravuje zpracování parlamentních záležitostí zákon.    Článek 59 Usnášeníschopnost  Althing může vyřešit určitou záležitost, pokud je na zasedání přítomna a hlasování se účastní více než polovina jeho členů.   Článek 60 Schvalování zákonů  Když Althing přijme návrh zákona, podepíše ho předseda Althingu, který ho předloží ve lhůtě dvou týdnů k potvrzení prezidentem Islandu, jehož podpis mu dává status zákona. Prezident Islandu se může rozhodnout do jednoho týdne od obdržení návrhu zákona, že ho nepotvrdí. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno a oznámeno předsedovi Althingu. Návrh zákona nicméně nabude právní moci, avšak o takovém zákoně se musí hlasovat během tří měsíců v referendu, při kterém se schválí, nebo zamítne. Prostá většina hlasů rozhodne, zda právní úprava zůstane v platnosti. Referendum se však neuskuteční, jestliže Althing zruší návrh do pěti dnů od jeho odmítnutí prezidentem. Řízení referenda stanoví v dalších ohledech zákon.   Článek 61 Zveřejňování zákonů  Zákony, správní nařízení a mezinárodní smlouvy ratifikované státem se musí zveřejňovat. Zákony a správní nařízení se smí závazným způsobem použít až po svém zveřejnění. Způsob zveřejnění a vznik účinnosti se řídí veřejnoprávními předpisy.    Článek 62 Lögrétta [Ústavní soud]  Althing zvolí pět členů do Ústavního soudu [Lögrétta] na dobu pěti let. Parlamentní výbor nebo pětina členů Althingů si může od Lögrétty vyžádat stanovisko, zda je návrh zákona v souladu s Ústavou a s mezinárodními závazky státu. Návrh zákona nemůže být projednáván, dokud nebude k dispozici stanovisko Lögrétty. Činnost Lögrétty upravuje zákon.    Článek 63 Ústavní a Kontrolní výbor  Ústavní a kontrolní výbor Althingu přezkoumává jakoukoli činnost a rozhodnutí vlády nebo její správní činnost na základě vlastního uvážení. Výbor je povinen zahájit toto přezkoumání na žádost jedné třetiny členů Althingu.    Článek 64 Vyšetřovací výbory  Althing může jmenovat výbory za účelem vyšetřování důležitých záležitostí veřejného zájmu. Další pravidla týkající se role, vyšetřovacích pravomocí a složení vyšetřovacích výborů stanoví zákon.    Článek 65 Postoupení národu  Návrh na referendum týkající se zákonů, které schválil Althing, může podat deset procent voličů. Návrh musí být předložen ve lhůtě tří měsíců od okamžiku, kdy byl zákon přijat. Zákony se stanou neplatnými, jestliže je voliči odmítnou, jinak však zůstávají v platnosti. Althing se nicméně může rozhodnout, že zákony zruší ještě předtím, než se koná referendum. Referendum se koná během jednoho roku od okamžiku, kdy voliči vznesli požadavek.    Článek 66 Parlamentární práce z iniciativy voličů  K předložení nějaké záležitosti v Althingu je třeba alespoň dvou procent voličů. Deset procent voličů může v Althingu předložit návrh zákona. Althing může předložit protinávrh ve formě jiného návrhu zákona. Pokud návrh zákona nebyl voliči stažen, stane se předmětem hlasování v referendu, stejně jako návrh Althingu, pokud jej Althing předloží. Althing může rozhodnout o tom, že referendum bude závazné. Hlasování o návrhu zákona na základě návrhu voličů se uskuteční během dvou let od okamžiku, kdy byl návrh doručen Althingu.    Článek 67 Provádění sběru podpisů a referenda  Každá záležitost, která je předmětem referenda na žádost nebo z podnětu voličů v souladu s Články 65 a 66, se musí týkat veřejného zájmu. Na základě těchto Článků nelze vyžadovat referendum o státním fiskálním rozpočtu, doplňujícím fiskálním rozpočtu, právních předpisech vydaných za účelem realizace závazků vyplývajících z mezinárodního práva ani o daňových záležitostech nebo občanství. Je potřeba zajistit, aby zákon navržený voliči byl v souladu s Ústavou. V případě, že je sporné, zda záležitost splňuje výše uvedené podmínky, musí spor vyřešit soud. Postup při doporučení nebo iniciativách voličů, včetně formy vznášení žádostí a odpovědnosti, délky doby pro sběr podpisů a jejich uspořádání, výšky nákladů povolených ke zveřejnění, postupu při stažení žádosti po obdržení odpovědi od Althingu a postupu v hlasování, upravuje zákon.    Článek 68 Návrh státního rozpočtu  Návrh státního rozpočtu na příští rozpočtový rok, který obsahuje zprávu o příjmech a výdajích státu, jak je dále stanoveno zákonem, musí být předložen na každém řádném zasedání Althingu, když se Althing sejde.    Článek 69 Pověření k vyplácení  Žádné vyplácení není dovoleno bez pověření obsaženém v Zákoně o státním rozpočtu. Po obdržení souhlasu Rozpočtového výboru Althingu však může ministr financí nařídit vyplacení bez zmíněného povolení za účelem splnění platební povinnosti státu, jež vznikla na základě nepředvídaných událostí nebo jestliže to vyžaduje veřejný zájem. Povolení pro takovéto čerpání musí být nalezeno v doplňkovém zákoně o státním rozpočtu.   Článek 70 Právo Rozpočtového výboru na informace  Rozpočtový výbor Althingu může vyžadovat, ať mu státní orgány, státní podniky a další strany, které dostávají příděly ze státní pokladny, poskytnou informace o využití těchto prostředků.   Článek 71 Daně  Daňové záležitosti upravuje zákon. Žádná daň nesmí být uvalena, změněna nebo zrušena jinak než zákonem. Rozhodnutí, zda uvalit daň, změnit daň nebo zrušit daň, nesmí být delegována správním orgánům. Žádná daň nesmí být uvalena bez povolení zákonem [účinným] v době, kdy existovaly okolnosti, které jsou směrodatné pro daňovou povinnost.    Článek 72 Aktiva a pasiva Státu  Nesmí být vzata půjčka nebo poskytnuta žádná záruka, která by vázala Stát, mimo případy, jež stanovuje zákon. Orgány státní správy nesmí poskytovat záruku za finanční závazky soukromých osob. Takovou státní záruku však lze poskytnout v případě, že tak stanoví zákon a že je to ve veřejném zájmu.Nemovitý majetek ve vlastnictví státu nesmí být prodán ani se nesmí přepustit právo na jeho užívání kromě případů uvedených v zákoně. Disponování s ostatním majetkem státu podléhá právní úpravě.    Článek 73 Rozpuštění Althingu  Prezident Islandu rozpustí Althing na základě vlastního usnesení Althingu. V takovém případě se vyhlásí nové volby, a to ne dříve než po šesti týdnech a ne později než devět týdnů od okamžiku rozpuštění. Členové Althingu si ponechávají svůj mandát až do dne voleb.   Článek 74 Národní kontrolní úřad  Althing zvolí generálního auditora na dobu pěti let. Generální auditor musí být ve své práci nezávislý. Generální auditor kontroluje finance státu, jeho agentury a státní podniky pod vedením Althingu, jak dále upravuje zákon.Kontrolované státní účty za předchozí rok, jakož i poznámky generálního auditora se předkládají Althingu ke schválení společně s návrhem státního fiskálního rozpočtu.    Článek 75 Ombudsman Althingu  Althing volí ombudsmana (veřejného ochránce práv) na dobu pěti let. Ombudsman musí být ve své práci nezávislý. Ombudsman dohlíží na práva občanů a kontroluje správu státu a obcí. Ombudsman usiluje o zajištění dodržování zákazu diskriminace ve veřejné správě a souladu s právními předpisy a náležitých správních postupů. Pokud ministr vlády nebo jiný vládní orgán rozhodne, že není třeba řídit se konkrétním doporučením ombudsmana, musí se předsedovi Althingu toto rozhodnutí oznámit. Činnost ombudsmana a jeho roli v jiných ohledech dále upravuje zákon, včetně parlamentní procedury týkající se takového oznámení ze strany ministra nebo jiného vládního orgánu.    Hlava čtvrtá Prezident Islandu  Článek 76 Titul úřadu a celonárodní volby  Prezident Islandu je hlavou republiky. Prezident se volí celonárodně.Článek 77Volitelnost Do funkce prezidenta je volitelný každý člověk, který splňuje podmínky volitelnosti do Althingu a který dosáhl věku 35 let.   Článek 78 Prezidentské volby  Prezident je volen tajným hlasováním v hlasování všech osob, které mají právo hlasovat ve volbách do Althingu. Prezidentští kandidáti musí mít podporu minimálně jednoho procenta a maximálně dvou procent voličů. Voliči seřadí kandidáty, jednoho nebo více, podle vlastního rozhodnutí ve zvoleném preferenčním pořadí. Osoba, která nejlépe splňuje preferenční pořadí voličů, jak je dále stanoveno zákonem, je právoplatně zvolena prezidentem. Je-li pouze jeden kandidát, je tento kandidát řádně zvolen i bez hlasování. V dalších ohledech se o kandidatuře a volbách prezidenta rozhoduje prostřednictvím zákona.    Článek 79 Volební období  Funkční období prezidenta začíná 1. srpna a končí o čtyři roky později, 31. července. Prezidentské volby se konají v červnu nebo červenci v roce, ve kterém končí funkční období. Prezident nesmí zastávat úřad po více než tři volební období.    Článek 80 Slib  Když prezident Islandu nastupuje do svého úřadu, podepisuje slib Ústavě.                                                                                                   Článek 81                                                                                      Podmínky zaměstnání  V době, kdy prezident zastává svůj úřad, není mu dovoleno vykonávat žádné jiné placené zaměstnání. Totéž platí o práci v zájmu soukromých projektů a veřejných agentur, a to i tehdy, když není placená. O výplatě prezidenta ze státních fondů rozhoduje zákon. Tyto platby prezidentovi se nesmí během jeho funkčního období krátit.   Článek 82 Zástupce  V případě, že prezident není dočasně schopen plnit své povinnosti z důvodu zdraví nebo z jiných příčin, převezme dočasně prezidentské pravomoci předseda Althingu.   Článek 83 Skon  V případě, že prezident zemře nebo rezignuje na svůj úřad ještě před uplynutím volebního období, bude zvolen nový prezident ještě před 31. červencem čtvrtého roku od jeho zvolení.   Článek 84 Povinnosti  Prezident nemůže být stíhán na základě obvinění z trestného činu kromě případů, kdy s tím souhlasil Althing. Prezident může být uvolněn z funkce ještě před koncem volebního období, podpoří-li to většina hlasů v referendu vyhlášeném Althingem, za předpokladu, že referendum podporují tři čtvrtiny členů Althingu. Referendum se uskuteční do dvou měsíců od okamžiku, kdy byla výzva k referendu schválena Althingem, a prezident nebude zastávat svůj úřad od okamžiku, kdy Althing přijme toto rozhodnutí, do té doby, než budou známy výsledky referenda.    Článek 85 Udělování milosti a amnestie  Prezident Islandu má pravomoc udělovat na základě návrhu vlády milost a vyhlásit všeobecnou amnestii. Prezident však nemůže udělit milost ministrovi usvědčenému soudem na základě ministerské odpovědnosti, s výjimkou, kdy by s tím souhlasil Althing.    Hlava pátá Ministři a vláda Článek 86 Ministři  Ministři jsou nejvyššími držiteli výkonné moci, každý ve své oblasti. Každý z nich je odpovědný za záležitosti svého ministerstva a za správní záležitosti spadající do jeho působnosti. Jestliže ministr není schopen najít řešení nějaké záležitosti vzhledem ke své nezpůsobilosti, nepřítomnosti nebo z jiných příčin, předseda vlády svěří danou záležitost jinému ministrovi.Nikdo nesmí zastávat tentýž ministerský post po dobu delší než osm let.   Článek 87 Vláda Ministři jsou členové vlády. Předseda vlády svolává zasedání vlády, předsedá těmto zasedáním a dohlíží na práci vlády.Zasedání vlády se konají proto, aby se na nich projednávaly návrhy zákonů a návrhy k předložení Althingu, další důležité politické záležitosti a aby se na nich konzultovala práce a politika kabinetu. Zasedání vlády se rovněž konají na žádost některého ministra.Vláda činí společná rozhodnutí týkající se důležitých politických záležitostí v souladu s další právní úpravou. Když se činí taková rozhodnutí, musí být na zasedání přítomna většina ministrů.Sídlo vládních úřadů se musí nacházet v Reykjavíku.   Článek 88 Registrace zájmů a veřejné služby Ministrovi není dovoleno, aby po dobu, kdy zastává svůj úřad, vykonával jiné placené zaměstnání. Totéž platí o práci v zájmu soukromých projektů a veřejných agentur, a to i tehdy, když není placená.Povinnost ministrů sdělit informace o svých finančních zájmech upravuje zákon.    Článek 89 Ministři a Althing  Ministři předkládají návrhy zákonů a podněty vlády, reagují na otázky a účastní se debat v Althingu, když jsou přizváni, ale musí dodržovat parlamentní pravidla pořádku.Ministři nemají hlasovací právo v Althingu.Jestliže je člen Althingu jmenován ministrem, uvolní své místo v Althingu, zatímco je ve svém úřadě, a na jeho místo nastoupí jeho náhradník.    Článek 90 Sestavení vlády  Althing volí předsedu vlády.Po konzultaci s parlamentními stranami a členy Althingu předloží prezident Islandu návrh na obsazení postu předsedy vlády. Předseda vlády je řádně zvolen, jestliže návrh schválí většina Althingu. Jinak musí prezident Islandu předložit stejným způsobem nový návrh. Jestliže tento návrh není schválen, v Althingu se bude hlasovat mezi těmi, které navrhují členové Althingu, parlamentní strany nebo prezident Islandu. Předsedou vlády je řádně zvolen kandidát, který získá nejvíce hlasů.Jestliže předseda vlády není zvolen během deseti týdnů, Althing bude rozpuštěn a vyhlásí se nové volby.Předseda vlády rozhoduje o organizaci ministerstev a počtu ministrů a přiděluje jim povinnosti. Ministrů však nesmí být víc než deset.Předsedu vlády uvádí do úřadu prezident Islandu. Prezident uvolní předsedu vlády z jeho úřadu po parlamentních volbách v případě, že je předsedovi vlády vyslovena nedůvěra, nebo na žádost předsedy vlády. Předseda vlády jmenuje i další ministry a také je z jejich postu uvolňuje.Když ministři nastupují do svého úřadu, podepisují slib Ústavě.    Článek 91 Návrhy na vyslovení nedůvěry  Vyslovení nedůvěry ministrovi může být předloženo v Althingu. Vyslovení nedůvěry předsedovi vlády musí obsahovat návrh, kdo má být jeho nástupcem.Ministr bude uvolněn ze svého úřadu, jestliže mu většina členů Althingu vysloví nedůvěru. Jestliže většina členů Althingu vysloví nedůvěru předsedovi vlády, bude vláda uvolněna ze svého úřadu.    Článek 92 Prozatímní vláda  Poté, co jsou ze své funkce uvolněni předseda vlády i vláda, zůstane vláda v úřadu jako prozatímní vláda do té doby, než bude sestavena nová vláda. Totéž platí v případě, že je rozpuštěn Althing. Ministři v prozatímní vládě budou přijímat pouze taková rozhodnutí, která mohou být nezbytná pro vykonávání jejich povinností.    Článek 93 Povinnost zveřejnění a pravdivosti  Ministr má povinnost poskytovat Althingu nebo parlamentnímu výboru veškeré informace, dokumenty a zprávy týkající se záležitostí, které spadají do jeho pravomoci, pokud nejsou zákonem klasifikovány jako tajné.Členové Althingu mají právo na informace od ministrů, tak že předkládají otázky ohledně určité záležitosti nebo žádají o zprávu v souladu s další právní úpravou.Informace, které ministr poskytne Althingu, jeho parlamentním výborům a členům, musí být správné, náležité a dostačující.    Článek 94 Zpráva vlády Althingu  Vláda předkládá Althingu každoroční zprávu o své práci a realizaci rozhodnutí Althingu.Ministr může poskytnout popis záležitostí spadajících do jeho pravomoci prostřednictvím zprávy určené Althingu.    Článek 95 Odpovědnost ministrů  Ministři jsou právně odpovědní za všechnu vládní činnost. Jestliže však ministr oznámil svůj nesouhlas s rozhodnutím vlády, nebude tento ministr za toto rozhodnutí povolán k odpovědnosti. Odpovědnost za toto porušení povinnosti upravuje zákon. Ústavní a kontrolní výbor Althingu po přezkoumání rozhodne, zda by se mělo zahájit vyšetřování domnělého porušení povinností ministra.Výbor stanoví žalobce, který se ujme vyšetřování. Žalobce stanoví, zda závěry vyšetřování jsou dostatečné nebo zda je pravděpodobné, že se na jejich základě dospěje k usvědčení, a v takovém případě vysloví obvinění a bude u soudu zastupovat obžalobu. Vyšetřování a postup takových případů dále upravuje zákon.    Článek 96 Jmenování veřejných činitelů  Ministři a další vládní představitelé schvalují obsazení veřejných postů v souladu s právní úpravou. Rozhodující pro jmenování do úřadu je kvalifikace a objektivní názory. Když vláda někoho jmenuje na pozici soudce a vedoucího státního zastupitelství, předloží se toto jmenování ke schválení prezidentovi Islandu. Jestliže prezident jeho schválení odepře, Althing musí potvrdit jmenování dvoutřetinovou většinou hlasů, tak aby bylo jmenování platné. Ministři jmenují osoby na další místa v souladu se zákonem na základě doporučení nezávislého výboru. Jestliže ministr nejmenuje do takového úřadu jednu z osob považovanou za nejkvalifikovanější, jmenování bude podléhat schválení Althingu dvoutřetinovou většinou hlasů. Prezident Islandu jmenuje předsedu výboru. Další podrobnosti složení výboru a jeho práce upravuje zákon.Výlučné jmenování občanů Islandu na určité pozice může upravovat zákon. Je možné vyžadovat, ať veřejný činitel složí slib Ústavě.   Článek 97 Nezávislé státní agentury  Některým státním agenturám, které vykonávají důležité regulační funkce nebo shromažďují informace, které jsou v demokratické společnosti nezbytné, může být zákonem udělena speciální nezávislost. Činnost takových agentur nemůže být přerušována, podstatně měněna nebo svěřena jiným agenturám s výjimkou, kdy by o tom byl dvoutřetinovou většinou hlasů v Althingu schválen zákon.    Hlava šestá Soudnictví  Článek 98 Organizace soudnictví  Organizaci soudnictví, včetně úrovní soudů a počtu soudců, stanoví zákon.    Článek 99 Nezávislost soudů  Nezávislost soudů zajišťuje zákon.    Článek 100 Soudní pravomoc soudů  Soudy rozhodují s konečnou platností o právech a povinnostech v oblasti občanského práva, jakož i o tom, zda je někdo vinen, protože spáchal trestný čin, a rozhodují o trestu za takové jednání. Soudy rozhodují, zda jsou právní normy v souladu s Ústavou. Soudy rozhodují, zda je správa v souladu se zákonem. Rozhodnutí správního orgánu se nelze dočasně vyhnout tím, že se předá soudu ke zjištění jeho zákonnosti.    Článek 101 Nejvyšší soud Islandu  Nejvyšší soud Islandu je nejvyšším soudem státu a má konečnou pravomoc rozhodnout jakýkoli případ přednesený před soud. Zákon však může stanovit, že spory o smlouvách o mzdě a o zákonnosti stávek nakonec rozhodne zvláštní soud, avšak s tím, že všechna rozhodnutí takového soudu o sankcích mohou být postoupena jiným soudům.    Článek 102 Jmenování soudců  Soudci jsou osoby, které jsou trvale jmenovány do úřadu soudce nebo jsou jako činní soudci jmenováni k vykonávání funkce na určitou dobu. Soudy mohou zaměstnat nebo povolat ještě další osoby, aby pracovaly nebo sloužily u soudu, tak jak to upravuje zákon.Soudci jsou jmenováni a uvolňováni ze svého úřadu ministrem. Soudce nemůže být ze svého úřadu trvale propuštěn nebo uvolněn, s tou výjimkou, kdy tak vyplývá z rozsudku, a pouze v případě, že soudce již nesplňuje podmínky zastávání úřadu nebo že neplní povinnosti související s jeho postavením.    Článek 103 Nezávislost soudců  Ve výkonu povinností daných svým úřadem se soudci musí řídit pouze právem.   Článek 104 Pravomoc prokuratury a Nejvyššího státního zástupce  Uspořádání pravomocí prokuratury upravuje zákon. Nejvyšší státní zástupce představuje nejvyšší autoritu v prokuratuře. Při výkonu svých úředních povinností se musí řídit pouze zákonem. Nejvyššího státního zástupce jmenuje a z úřadu uvolňuje ministr. Nejvyšší státní zástupce musí pracovat nezávisle a požívat ve své práci stejné ochrany jako soudci.    Hlava sedmá Úřady místní samosprávy Článek 105 Nezávislost úřadů místní samosprávy  Úřady místní samosprávy spravují své záležitosti v souladu s právní úpravou. Úřady místní samosprávy musí mít dostatečnou kapacitu a příjem, tak aby mohly plnit své povinnosti stanovené ve veřejnoprávních předpisech. Zdroje příjmů úřadů místní samosprávy stanovuje zákon, stejně jako i jejich právo rozhodovat, zda a jak je užívat.   Článek 106 Respektování pravomoci organizačně nižších úrovní  Úřady místní samosprávy nebo sdružení, která jednají na místo orgánů místní samosprávy, jsou odpovědné za aspekty veřejných služeb, které se považují za nejlépe vykonavatelné lokálně, jak je dále stanoveno zákonem.    Článek 107 Volby místní samosprávy a účast veřejnosti  Obce jsou spravovány místní samosprávou, která pracuje na základě mandátu obyvatel a je zvolena v tajném hlasování ve všeobecných volbách. Právo obyvatel obce vyžadovat referendum o jeho záležitostech stanoví zákon.    Článek 108 Konzultační povinnost  Místní samospráva a jejich sdružení se musí v průběhu přípravy právních předpisů týkajících se záležitostí obcí radit.    Hlava osmá Zahraniční záležitosti  Článek 109 Postup v zahraničních záležitostech  Za zahraniční politiku a celkové zastoupení státu v oblasti zahraniční politiky odpovídá ministr pod dohledem Althingu. Ministři jsou povinni Výboru pro zahraniční věci Althingu poskytovat informace o zahraničních záležitostech a obraně. Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí, které se týká důležitých zahraničních záležitostí, konzultuje ministr tyto věci s výborem. Každé rozhodnutí týkající se podpory opatření týkajících se použití ozbrojených sil, jiného než toho, které vyplývají z mezinárodního práva jako pro Island povinné, podléhá schválení Althingu.   Článek 110 Mezinárodní dohody  Mezinárodní dohody uzavírá jménem Islandu ministr. Ministr však nemůže bez schválení Althingu přistoupit na žádné dohody, jestliže obsahují  přenechání nebo zatížení břemenem země, vod ve vnitrozemí, teritoriálního moře, ekonomické jurisdikce nebo kontinentálního šelfu, nebo vyžadují změnu veřejnoprávních předpisů, nebo jsou důležité z jiných důvodů.    Článek 111 Převod pravomocí státu  Mezinárodní dohody obsahující převod státních pravomocí na mezinárodní organizace, jejichž je Island členem, jsou v zájmu míru a hospodářské spolupráce dovoleny. Převod státních pravomocí musí být vždy odvolatelný. Význam státních pravomocí na základě mezinárodní dohody dále specifikuje zákon. Pokud Althing schválí ratifikaci dohody, která zahrnuje převod státních pravomocí, musí se o tomto rozhodnutí hlasovat v referendu, ve kterém se schválí, nebo zamítne. Výsledky takového referenda jsou závazné.    Článek 112 Povinnosti v rámci mezinárodních dohod  Všichni držitelé státních pravomocí jsou povinni dodržovat pravidla v oblasti lidských práv, která jsou závazná pro stát podle mezinárodního práva, a zajistit jejich provádění a účinnost, tak aby mohla být v souladu s jejich rolí v souladu se zákonem a v mezích jejich pravomocí. Althing je oprávněn ratifikovat mezinárodní úmluvy o lidských právech a úmluvy o životním prostředí, které v takovém případě nahradí veřejnoprávní předpis.    Hlava devátá Závěrečná ustanovení Článek 113 Změny Ústavy  Když Althing nechá projít návrh zákona na změnu Ústavy, musí o návrhu tohoto zákona hlasovat všichni voliči v zemi, kteří ho schválí, nebo zamítnou. Hlasování se uskuteční nejdříve jeden měsíc a nejpozději do tří měsíců od přijetí zákona v Althingu. Jestliže však pro návrh zákona bude hlasovat pět šestin členů Althingu, může Althing rozhodnout, že se k hlasování přistoupí, nicméně navržený zákon se stane právoplatným.    Článek 114 Vstup v platnost  Tento ústavní zákon vstupuje v platnost počínaje dnem, kdy jej Althing přijme v souladu s ustanoveními ústavního zákona č. 33 ze dne 17. června 1944, ve znění pozdějších předpisů. Při vstoupení tohoto ústavního zákona v platnost se ústavní zákon č. 33 ze dne 17. června 1944, ve znění pozdějších předpisů, ruší.    Přechodná ustanovení  Bez ohledu na ustanovení desátého odstavce článku 39, schválení prosté většiny hlasů v Althingu postačí k novelizaci Zákona o volbách do Althingu v souladu s tímto ústavním zákonem poté, co vstoupí v platnost. Po této změně se toto ustanovení zruší.

home | o nás | program | archiv | kontakt | novinky | příležitosti | obchod/shop

© 2013 -2015 HARMONIE SE ČTYŘLÍSTKEM, všechna práva vyhrazena,