ČÁST PRVNÍ: DOMÁCÍ ZVÍŘATA
Pro většinu z nás znamená
vztah ke zvířatům vlastnictví jednoho či dvou domácích
mazlíčků. Takže odkud se naši mazlíčci berou? Nám
nejzřejmější způsob, jak zvířata slouží lidem, je jako
společníci. Pro takové vše začíná u chovatelů. Ne všichni
chovatelé se dají považovat za profesionály. Ve skutečnosti
může být v téhle profesi chovatelem každý. Zverimexy a psí
chovné stanice Do zverimexů přichází většina zvířat z
chovných stanic. Často o tom ani prodejci nevědí. Psí chovné
stanice jsou nízkorozpočtové podniky chovající psy na prodej
do obchodů a dalším odběratelům. Často jsou zvířata zavřená
ve špíně v přeplněných kotcích bez jakékoli veterinární péče
a socializace. Psi z těchto chovů často vykazují fyzické a
psychické poruchy ve vývoji. Potulní psi, pokud mají to
štěstí, jsou odchyceni a umístěni v útulku. Tam mohou pouze
doufat, že znovu najdou nový domov. Odhadem se bez domova
ocitne 25 milionů zvířat každý rok. procent čistokrevných
psů. Z těchto 25 milionů zemře na ulicích v průměru 9
milionů v důsledku nemocí, vyčerpání hladem, špatných
podmínek, úrazů nebo jiných nástrah života na ulici. Mnoho
dalších "tuláků" zemře, když je jejich "opatrovníci" vyhodí
na ulici. Zbývajících šestnáct milionů umírá v útulcích, kde
pro ně nemají místo a jsou tak donuceni je zabít. Je smutným
faktem, že téměř polovinu všech zvířat přinesou do útulků
sami jejich majitelé. Mnoho lidí říká, že útulky
nenavštěvují, protože je to pro ně příliš depresivní. Ale
důvodem, proč se zvířata hromadí na těchto místech je, že
lidé odmítají svá zvířata kastrovat a sterilizovat. Mnoho
majitelů si myslí, z nějakého důvodu zejména muži, že budou
působit zženštile s vykastrovaným psem. A nebo chtějí, aby
jejich děti jednou zažily zázrak zrození života. Mimo jiné
se pak takoví majitelé podílejí na euthanasii 60ti tisíců
zvířat denně. Euthanasie, obecně definovaná jako bezbolestné
zabití ze soucitu, se obvykle provádí injekcí do nohy u psů
a někdy do břicha u koček. Toto je pro zvířata rychlá a
bezbolestná metoda, také ta nejhumánnější, ale ne vždy
dostupná. Kvůli nárůstu počtu euthanasií v útulcích a
vzrůstající poptávce po lécích jako euthanasol, je mnoho
útulků s omezeným rozpočtem nuceno místo toho používat
plynové komory. V plynových komorách jsou zvířata velmi
těsně namačkána a může trvat až dvacet minut, než zemřou. Je
to mnohem méně soucitné, více traumatické a bolestivé, ale
levnější. Co se týče zvířat, která nám dělají společníky,
toto jsou možná otázky, které bychom si měli položit: Můžeme
držet zvířata jako naše mazlíčky a přesto naplnit všechny
jejich potřeby? Je držení zvířat, domácích mazlíčků, v
jejich nejlepším zájmu nebo je zneužíváme? Odpovědi záleží
na přístupu jejich majitelů a jejich možnostech poskytnout
vhodné prostředí pro domácí zvířata. Většina lidských
bytostí jsou lidé druhově nadřazení. Tento film ukazuje
běžné lidské bytosti, ne jen pár výjimečně krutých nebo
bezcitných osob. Naopak se na tom naprostá většina lidí
podílí a přímo či nepřímo schvaluje. A nechává ze svých daní
platit praktiky, které vyžadují obětování veškerých zájmů
členů jiných druhů pro ty nejtriviálnějších zájmy členů
našeho vlastního druhu. Přemnožení potulných zvířat v
Turecku Nadějí zvířat budoucích dnů je narození se do lidské
kultury, která by učila vnímavosti ke všem kolem. Musíme se
naučit empatii. Musíme se naučit dívat se zvířatům do očí a
cítit, že jejich život má cenu, protože jsou živá.
ČÁST DRUHÁ: JÍDLO
"Oh, já jsem minul. Minul jsem
tě, zlato. Ale znova tě neminu. Dostal jsem tě!" To, co se
děje na jatkách je variace na téma zneužívání slabého
silným. "Mám tě." Vícekrát než deset tisíc za minutu, 6
miliard ročně, jenom ve Spojených státech. Z tzv." zvířat na
jídlo" je život doslova ždímán. Protože mají větší moc,
rozhodují lidé kdy tato zvířata zemřou, kde zemřou a jak
zemřou. Zájmy těchto zvířat nehrají žádnou roli při
rozhodování o jejich osudu. Zabití zvířete je samo o sobě
skličující akt. Říká se, že kdybychom si měli každý zabíjet
maso co jíme, byli bychom všichni vegetariány. Ale
samozřejmě jen málo lidí navštívilo jatka a záběry z nich
nejsou v televizi populární. Lidé si mohou namlouvat, že
jídlo které kupují je ze zvířat, která netrpěla. Ve
skutečnosti o tom ale ani nechtějí vědět. Ovšem ti, kdo
nakupují maso vyžadují smrt zvířat. A proto si nezaslouží
být uchráněni před věděním o způsobech produkce masa, které
kupují. Takže odkud pochází naše jídlo? Pro ty, kdo jedí
maso, musejí zvířata prožít tento život. Vypalování Krávy,
takzvaný dobytek, jsou značeny vypalováním na obličej.
Odrohování Většinou následuje odrohování, bez použití
anestetik, velkým párem kleští. Transporty Při přepravě jsou
zvířata tak těsně namačkána ve vozech, že stojí v podstatě
jedno na druhém. Horko, mrazy, vyčerpání, trauma a úrazy
zabijí při převozu na jatka mnoho zvířat. Dojení Tzv.
dojnice jsou drženy na řetězech ve svých kotcích po celé
dny, bez možnosti pohybu. Ke zvýšení jejich produktivity se
také používají pesticidy a antibiotika. Časem tzv. dojnice,
jako tato kráva, zkolabují vyčerpáním. Přirozeně se krávy
dožívají až dvaceti let, ale dojnice obvykle nedožijí čtyř
roků a jejich maso končí ve fast foodech. Maso Na těchto
jatkách jsou označkované a odrohované krávy umístěny do
kotce. Střela do mozku. Jateční pistole, používaná ke ztrátě
vědomí zvířete, vystřeluje do mozku ocelový hrot, poháněný
stlačeným vzduchem nebo patronou. Vykrvení V těchto
massachusettských jatkách se používají různé metody popravy.
Krávy jsou zavěšeny za nohy a jeho nebo její krk je
proříznut. Stejně jako maso se zužitkuje i krev. Přestože
zvíře dostalo ránu jateční pistolí, která ji nebo jeho měla
omráčit, můžete vidět, že je stále při vědomí. To není nijak
neobvyklé. Někdy jsou naživu i po vykrvení a nabydou vědomí
ještě při přesunu na čtvrtící linku. Omračovací boxy Košer
jatka Toto jsou největší glatt košer jatka ve Spojených
státech. Glatt, v jidiš slovo pro 'hladký', znamená nejvyšší
standard čistoty. Pravidla pro košer porážku požadují
minimální utrpení. A používání elektrických obušků na
nepohyblivá zvířata je porušuje. Shekhita - rituální porážka
Otáčet vyděšené zvíře vzhůru nohama pro snadnější podřezání
je také porušením košer. Otáčecí proces má za následek
vdechnutí krve po podřezání krku. Vyříznutí hrtanu je dalším
ohromným přestupkem, neboť tzv. košer zvířete se nikdo nesmí
dotýkat dříve, než skončí vykrvení. Stejné je vyklopení
zvířete zápasícího se smrtí na krví smáčenou podlahu, s
vyhřezlou dýchací trubicí a hrdlem. Tento posvátný úkon není
ani čistý ani soucitný. Zavěšení zvířete za nohu je dalším
porušením předpisů očekávaného košer zacházení se zvířaty.
Pokud je tohle košer, smrt nebyla ani rychlá, ani milosrdná.
Telecí Telata, která jsou odebrána matkám do dvou dnů po
narození, jsou přivázaná za krk a držena bez pohybu, aby se
jejich svaly nevyvíjely. Dostávají tekutou stravu s
nedostatkem železa, je jim odepřena voda a stojí na roštové
podlaze. Po čtyřech měsících této žalostné existence jsou
zabita. Prasata Prasnice ve velkochovech jsou porodní
stroje, udržované permanentně březí pomocí umělé inseminace.
Každá velkofarma "vyrobí", jak s oblibou označují, 50-600
000 mláďat ročně. Podmínky ve velkochovech Porodní klece
Proleženiny a abscesy Kanibalismus Selata v odpadních
jímkách Zvířata stresovaná intenzivními podmínkami si
navzájem okusují ocásky. Proto jsou jim ustřihávané, aby se
jim v tomto zabránilo. Děje se to bez umrtvení. Procvakávání
uší Procvakávání uší je další procedura, která probíhá bez
anestetik Stejně tak odřezávání zubů. Kastrace Kastrace se
také provádí bez umrtvení nebo tišících léků a má se jí
docílit tučnějšího a šťavnatějšího masa. Elektrické obušky
se používají ze zjevných důvodů: ke snadnější manipulaci.
Smrt elektrickým proudem Zabití elektrickým proudem je další
z používaných metod popravy. Podřezávání krků ale stále
zůstává tou nejlevnější metodou zabíjení zvířat. Spařovací
lázně Po podříznutí jsou prasata zavěšena na odkrvovací
linku a ponořena do spařovacích nádrží k odstranění štětin.
Mnohá ještě bojují o život, když jsou hlavou dolů ponořena
do vařící vody, kde se utopí. Drůbež Co se týče drůbeže,
Američané dnes snědí tolik kuřat za jediný den, jako snědli
v celém roce 1930. Největší drůbežářské společnosti na světě
dnes zabijí 8,5 milionů ptáků každý týden. Uřezávání zobáků
Uřezávání zobáku má zabránit vyklovávání peří a kanibalismu
mezi frustrovanými kuřaty. Je to způsobené enormně
přeplněnými chovy, kde zvířata nejsou schopna fungovat v
přirozených společenstvích. Dnes tato procedura probíhá
velmi rychle, 'zvládne' okolo 15 ptáků za minutu. Takové
tempo znamená, že teplota a ostrost čepele se mění a to má
za následek nedbalé řezy a vážná zranění ptáků. Životní
podmínky 60 až 90 000 ptáků může být namačkáno v jediné
hale. Utrpení těchto zvířat je nekompromisní, nic jiného jim
nezbývá. Přestože mají uřezané špičky zobáků, i tak se snaží
navzájem klovat. Nosnice žijí v dlouhých úzkých halách
namačkané v takzvaných bateriových klecích. Mnoho z nich má
sedřené peří, bolestivé odřeniny a záněty nohou z drátěné
klece. Slepice mají tak málo prostoru, že nemohou ani
roztáhnout křídla Přeprava Při přepravě všechna zvířata trpí
a mnoho jich zemře. A dusí se, když jsou na nich naskládána
další zvířata v těsných, přecpaných klecích. Zabití Kuřata a
krocani se zabíjejí mnoha různými způsoby. Někteří z nich
jsou utlučeni nebo se jim uřízne hlava. Většina skončí na
popravčí lince na jatkách. Zavěšeným hlavou dolů na běžícím
páse se jim podřízne krk a nechají se vykrvácet. Některá
zvířata jsou strčena hlavou dolů do válců, aby se nemohla
pohybovat, a pomalu vykrvácí k smrti. A tak, kdyby jatka
měla skleněné zdi, nebyli bychom všichni vegetariány? Ale
jatka nemají skleněné stěny. Jejich architektura je navržená
tak, aby zapírala. A zajistila, že neuvidíme, i kdybychom se
chtěli dívat. A kdo to chce vidět? "Běž sráči... běž,
padej... padej děvko!" Byl to R. W. Emerson, kdo řekl před
sto lety: Právě jsi dovečeřel a jakkoli daleko od tebe jsou
jatka, jsi spolupachatel. "Hejbni se děvko!" Mořští
živočichové A pro ty, co si myslí, že jíst mořské tvory je
zdravější než suchozemská zvířata: stačí se jen zamyslet,
kolik nežádoucího odpadu a kontaminovaných složek bylo
vyhozeno do oceánů. V minulosti bral ropný, jaderný a
chemický průmysl jen málo ohledů na ochranu mořských
ekosystémů. Házení odpadu na dno moře bylo vždy pohodlným
způsobem, jak se zbavit nepohodlného odpadu. Komerční
rybolov Dnešní komerční rybáři zintenzivnili lov do
obrovských rozměrů. Používají ohromné tovární lodě velikosti
fotbalového hřiště a vyspělou elektroniku ke sledovaní a
chytání ryb. Obrovské sítě táhnou napříč oceánem a zachytí
vše, co jim přijde do cesty. Následkem rostoucí chuti po
mořských produktech likvidují obří lodě život v oceánech
alarmující rychlostí. 13 ze 17 hlavních rybářských oblastí
je již vyprázdněno nebo na pokraji vyprázdnění a z oblastí
nadměrně využívaných se stávají zcela vypleněné. Nákaza
Důvodem vypuknutí nákazy pfiesteria, mikroorganismu 1000
krát nebezpečnějšího než kyanid, byly tuny prasečích výkalů
vylévaných do řek, jezer a oceánů. Ty se pak proměnily v
nespláchnuté záchody, což se ukazuje jako nanejvýš
alarmující. Pfiesteria již zabila přes miliardu ryb a
ohrožuje jak život mořský, tak lidský. Na svědomí má
nejvyšší úhyn na jihovýchodě Severní Ameriky a dále se šíří.
Výskyt pfiesterie byl zaznamenán od Long Islandu po
Floridský záliv, na více než tisíci mílích pobřeží. V
případě invaze pfiesterie do vod jde o nejnebezpečnější
rozšíření prudce nakažlivých mikroorganismů v historii
Spojených států. Má stupeň 3 nebezpečnosti pro život Ebola 4
AIDS 2 A tento organismus zmutoval jako následek naší
nadměrné konzumace zvířat, zejména prasat. Protože prasečí
velkochovy vykrmují miliony prasat na zabití, dovnitř jde
krmivo, ven výkaly. Tento odpad rychle proniká do našich
oceánů a vodních systémů a kontaminuje zvířata, která v nich
žijí stejně jako lidi, kteří je jedí. Lov velryb A nakonec
lov velryb. Přestože Mezinárodní velrybářská komise zakázala
komerční lov v roce 1985, mnoho zemí pokračuje v zabíjení
velryb pro tzv. 'exotické maso'. Používají harpuny, střelné
zbraně, háky a dokonce i výbušniny. Nebo je naženou na pláž
do velrybářských základen, kde je mohou na mělčině zabít
noži. Delfíni Každou zimu mezi říjnem a březnem jsou chyceny
a brutálně zabity tisíce delfínů v malých městech na pobřeží
Japonska. Hlukem ze zvukových tyčí se matou sonary delfínů.
Jakmile jsou zvířata dezorientovaná a uzavřená v sítích,
začnou panikařit. Rybáři často harpunou nebo nožem zraní
několik delfínů, neboť delfíni nikdy neopustí zraněné
rodinné příslušníky. Matky a mláďátka volají ze zoufalství,
když je odlučují. Zavěšené a tažené pryč, aby byli bez
milosti rozřezáni k smrti. Jsou to neškodní a nevinní
tvorové a zaslouží si něco lepšího. Tady ale leží bezmocně
na betonové podlaze, rozřezáni mačetami a ponecháni pomalému
udušení. Svíjející a kroutící se ve smrtelné agónii, zatímco
kolem chodí školáci. Tyto záběry zabíjení a rudě zkrvavené
vody jasně ukazují, jak malý respekt má japonská vláda ke
stavu oceánu se svými nehumánními metodami rybaření, častými
porušeními mezinárodních smluv, práv a úmluv vytvořených k
zabránění ničení oceánu a tvorů žijících v něm. Delfíní maso
se pak prodá v obchodech a restauracích, často falešně
označené jako velrybí maso. A aby těchto krutostí ke
zvířatům popravovaným pro jídlo nebylo málo, našli jsme i
cesty, jak je zužitkovat na naše oblečení. Bundy, boty,
pásky, rukavice, kalhoty, kabelky, peněženky apod. Další
otázka je jasná – odkud pochází naše oblečení?
ČÁST TŘETÍ - OBLEČENÍ
Poptávka po kůži jde hlavně ze
Spojených států, Německa a Velké Británie. Skoro každý ji
nosí, s žádným nebo malým povědomím o tom, odkud pochází.
Tisíce indických krav jsou každý týden popraveny kvůli
jejich kůži. Kupují se od chudých rodin na venkově s
ujištěním, že budou žít po zbytek života na farmách.
"Okovávání a svazování" Aby se krávy mohly dopravit do
státu, kde je lze legálně zabít, protože ve většině
indických států je zabití krávy zakázáno, musí být svázány a
okovány, aby se připravily na děsivý pochod smrti, který
trvá i několik dní. Donucena pochodovat v horku a prachu bez
jídla a vody, v obrovském stresu z této otřesné zkušenosti
mnoho zvířat zkolabuje a nemůže pokračovat. Uvědomme si, že
většina zvířat se v převozním voze ocitne poprvé v životě a
je vystrašená, hlavně když s nimi řidiči zacházejí bez
ohledu a hrubě. Hluk a drkotavý pohyb vozu je pro ně také
nový zážitek. A šílí z něho. Po dalším dni nebo dvou ve voze
bez jídla a vody jsou tyto krávy ukrutně žíznivé a hladové,
obzvlášť když byly zvyklé jíst několikrát denně. Lámání
ocasu Když krávy omdlévají, lámou jim kosti v ocase, aby se
zase postavily na nohy. Dělá se to opakovaným lámáním ocasu
na všech možných místech. Pohaněči Pohaněči musí krávy stále
nutit k pohybu trháním za provazy v nozdrách, kroucením
jejich krků, rohů nebo ocasů. Vedou, nebo spíše násilně
ženou krávy z vozu, bez vykládacích plošin. Dochází ke
zraněním, jako je zlomení pánve, nohou, žeber nebo rohů.
Chilli papričky Chilli papričky a tabák se také používají k
udržení krav v pohybu. Dělá se to tak, že se jim vtírají
přímo do očí, aby je to nutilo postavit se znovu na nohy.
Porážka A to vše ještě před porážkou. Zhruba polovina zvířat
dorazí na jatka už mrtvá. A aby tyto zážitky byly ještě
traumatičtější a děsivější, jsou zvířata zabíjena přímo před
zraky ostatních. A místo předepsaného rychlého podříznutí
krku ostrou čepelí jsou většinou zabíjena tupým nožem.
Zpracování kůže Po stažení jsou kůže těchto zvířat poslány
do koželužen, kde používají smrtící látky jako chrom a další
toxiny, aby se zastavil rozklad. Nesmíme zapomínat, že kůže
je část mrtvol. Je to mrtvá tkáň a proto se rozkládá a
hnije, pokud není ošetřena jedovatými látkami jako jsou
tyto. A co pro zaměstnance znamená kontakt s takovými
chemikáliemi, to je problém, dávající poptávce po koženém
zboží další rozměr. Prodej Nakonec jde kůže z indických krav
do obchodů po celém světě. Většina největších řetězců
prodává kůži z Indie. Kůži, která pochází ze zcela jiných
krav, než jaké jíme. Kožešiny A co kožešiny? Každý rok je
zavražděno přes sto miliónů divokých zvířat pro svou srst.
25 miliónů jen ve Spojených státech. Tato zvířata, chycená
při lovu či pastmi, jsou držena na takovýchto kožešinových
farmách. Klecové šílenství Tato nezdomácnělá, divoká zvířata
nejsou svou přirozeností zvyklá být v kleci. A klecové
šílenství nastává, když vystrašená a frustrovaná zvířata
blázní ze stresu z uvěznění. Tato divoká, volně žijící
zvířata nemohou se svými mláďaty prožít přirozený život, ani
se venku projít pár kroků nebo ucítit zem pod nohama. Místo
toho mohou pouze donekonečna škrábat, točit se a pochodovat
v kleci. Fyzické strádání zvířat přetrvávajících na
kožešinových farmách zahrnuje zlomené a odkryté kosti,
slepotu, infekce uší, dehydrataci a podvýživu, vystavení
mrazům, nedostatek veterinární péče a pomalou smrt. Žádné
zákony se nevztahují na zabíjení zvířat na kožešinových
farmách. Proto jsou nejoblíbenější ty nejlevnější metody.
Otrava oxidem uhelnatým, strychninem, udušení, zlomení vazu
a zabití elektrickým proudem jsou nejčastěji používané
metody. Zvířata se těžkou tyčí vytáhnou za krk z klece a
prochází řadou stažených těl lišek, sobolů, mývalů a i vlků.
Zabití elektrickým proudem je krutý proces, kdy se zvířeti
vloží elektroda do konečníku a zároveň se musí zakousnout do
železného vodiče. Často se tato procedura musí opakovat, aby
bylo zvíře zabito. A mrtvými těly, která vidíte, se později
nakrmí zvířata v klecích. Čínská kožešinová farma Kanadský
hon na tuleně - Za kolik je tohle? - To je ... $49 500.
ČÁST ČTVRTÁ: ZÁBAVA
A tak se dostáváme k zábavě.
Mark Twain kdysi řekl: "Ze všech tvorů, kteří kdy žili, je
člověk ten nejohavnější. Je to jediná bytost, která
způsobuje bolest ve jménu sportu a přitom ví, že to bolí."
Rodeo Při rodeu se býci a divocí koně nevzpínají proto, že
jsou divocí, ale protože jsou v bolestech. Pás zvaný boční
řemen nebo 'vyskakující řemen' je ovázán zvířeti kolem těla
v oblasti genitálií. Jakmile zvíře opustí box, stačí pevné
trhnutí za pás, aby se začalo svírat v bolestech. Kromě
jiných zranění utrpěných při rodeu, jako jsou zlomené nohy
jsou zvířata bita, drážděna, dostávají elektrické šoky a
jsou jinak týrána, aby vyrazila z boxu v zuřivosti. Dětské
rodeo Chytání do lasa Chytání do lasa znamená hodit lano
kolem krku vyděšeného zvířete běžícího plnou rychlostí,
trhnout s tím ubohým tvorem ve smyku a praštit s ním o zem.
Dostihy Jako každý jiný byznys jsou psí a koňské dostihy
motivované stejným hybatelem: penězi. Závodiště Na
závodištích po celé zemi jsou zvířata využívána pro závody,
sázení a podívanou. Jako součást tréninku na tyto
příležitosti se zvířatům upírá jídlo a někdy i voda. Tato
zvířata, nezvyklá na takové prostředí, hluk, davy a ani na
to, co mají předvádět, jsou často zraněna a odvržena v
nesmyslných, ubohých soutěžích určených k vydělávání peněz a
pobavení. Lov Vedle ztráty životního prostoru je lov
největší hrozbou pro dnešní život v divočině. Lovci ročně
zabijí kolem dvou set miliónů zvířat. Nejžádanějšími cíli
jsou jeleni, králíci a veverky. Tady není sporu - pokud je
lov sport, pak je to krvavý sport. Terče jsou živé.
Podstupují násilnou smrt. Rybaření Rybaření je také smrtící
sport, při kterém trpí mimolidská zvířata. Vědci rozpoznali,
že chování ryb při bolesti je stejné jako u savců.
Anatomicky, fyziologicky a biologicky je systém vnímání
bolesti u ryb prakticky stejný jako u ptáků a savců. Jinými
slovy, ryby jsou vnímající stvoření; je samozřejmé že cítí
bolest. Někdo si myslí, že ryby podstupují mírnější smrt,
ale jejich smyslové orgány jsou vysoce vyvinuté, jejich
nervový systém komplexní, nervové buňky podobné těm našim a
jejich reakce na bolest okamžitá a intenzivní. Cirkusy Když
jdeme do cirkusu, opravdu se na chvilku zastavíme a
zamyslíme: co nutí zvířata dělat něco tak nepřirozeného,
mnohdy nebezpečného, jako proskakování plameny, poskakovaní
na jedné noze nebo skákání do vody z třesoucí se plošiny ve
vzduchu? Drezéři zvířat by rádi přesvědčili veřejnost o tom,
že motivací zvířat k takovému chování je vidina odměny.
Pravdou ale je, že zvířata vystupují proto, že se bojí
trestu. Ve skutečnosti cirkusy odsuzují zvířata, která jsou
přirozeně divoká, k izolovanému životu v malých, prázdných
klecích, s odepřením volného pohybu a socializace, k
cestování od místa k místu, jejich života. Trénink Sloni se
učí předvádět pomocí pozitivního povzbuzování a nikdy se
nebijí. Nikdy se nebijí. Nikdy, nikdy, nikdy neuvidíte
nikoho, že by používal hůl k něčemu jinému než k vedení nebo
jako nástroj. Dominance, podřízenost a strach jsou nedílné
složky tréninkového procesu. Ubliž mu, ne tak jemně! Donuť
ho řvát. Jestli se bojíš mu ublížit... nechoď to týhle
místnosti. Když řeknu: "Prašť to zasraný –" víš, jak jdu na
něj já... jasný? Takže když řeknu prašť ho do hlavy, prašť
ho do tý zasraný nohy, co to znamená? Protože je dost
důležitý to udělat, jasný? Když se začne moc kroutit...
Oběma tvejma rukama BOOM! Přesně pod tuhle tvář! ... a on
radši couvne. Když se pak nějak motá kolem, nechytej mu
nohu... vezmeš ho hákem a dáš do toho všechno co máš... a
když jsi tam, ee-ee-ee-ee!!! A on začne řvát. Když uslyšíš
tenhle řev... tak víš, že máš trochu jejich zasraný
pozornosti! Právě tady, ve stodole. Nemůžu to dělat na
turné. Bude kurva dělat, co chci já. A tak to kurva je.
Takže, jdeme. Becky! Ty svině! Pohni svoji zkurvenou ---
Hejbni se sem --- Svině! Pojď sem Becky. Hejbni sebou, Becky.
Hejbni se. Dobře vy bečky. Bečky. Hej, jsem živej. Nejsem
mrtvej muž. V řadě. Běžte v řadě, Becky! Svině! Pohni,
svině! Jo, běžte v řadě. Pojď sem Tommy. Proč se musí ti
chlapi snažit, protože vy svině nechcete poslouchat?
Ustupte. Ty máš ale zasranej přístup. .... takhle prostě
umřou. Víme, že zvířata cítí. Cítí strach, samotu a bolest,
právě tak jako lidé. Jaké zvíře by si vybralo strávit celý
svůj život v zajetí, kdyby mělo na výběr? Odplata Na tři!
Jedna. Dva. Sejmi ho. Musíš střílet. ZOO Jsou ZOO hodnotné
vzdělávací a záchovné instituce? Jistě, že jsou ZOO
zajímavá, ale vzdělávají pouze ve smyslu, že učí
lhostejnosti k přirozenosti ostatních živých tvorů. Navíc,
co se můžeme naučit o divokých zvířatech, když je budeme
pozorovat v zajetí? ZOO existují, protože nás fascinují
exotické věci. A pro návštěvníky ZOO jsou zvířata pouze
věci. V obou případech, v cirkusech i ZOO, jsou divoká a
exotická zvířata v zajetí, nesvobodná. Jsou převážena a
trénována, aby dělala to, co po nich chtějí lidé. Býčí
zápasy Přinejmenším je pojmenování býčí zápas chybné. Je tu
pouze malý boj mezi mečem mrštného matadora, což ve
španělštině znamená zabiják, a zmateným, zmrzačeným,
psychicky týraným a fyzicky vysíleným býkem. Mnozí dřívější
významní zápasníci vypověděli, že býci se záměrně vysilují
podáváním laxativ, bitím a ovázáním těžkého závaží kolem
krku několik týdnů před zápasem. Některá zvířata jsou držena
v temnotě 48 hodin před zápasem a proto vbíhají do osvětlené
arény oslepená. Při běžné akci se k vypuštěnému býkovi přidá
muž, který ho vyčerpává a frustruje běháním kolem něho a
vybízením ho ke kolizím. Když je býk unaven a bez dechu,
přistoupí k němu picadores, kteří mu zabodávají kopí do zad
a svalů na krku, otáčejí s nimi a zarážejí je hloub, aby
zajistili velkou ztrátu krve, aby oslabili jeho schopnost
zvednout hlavu. Pak přicházejí banderilleros, kteří býka
rozptylují a vrhají se kolem něj, aby do něj zapíchali více
kopí. Býka oslabeného ztrátou krve pak honí dokola, dokud
nemá závrať a nepřestane běhat. Nakonec se objeví matador,
zabiják. Po vyprovokování pár vyčerpaných výpadů umírajícího
zvířete se ho snaží zabít svým mečem. A tato krvavá zábava
jsou býčí zápasy. Radost získávaná ze všech těchto aktivit a
sportů, někdo by řekl "spojení s přírodou" nemůže být
zajištěna bez ubližování zvířatům a jejich zabíjení.
Komerční vykořisťování života v divočině chybně předpokládá,
že hodnota divokých zvířat se dá omezit na jejich užitečnost
pro člověka, především pro jeho ekonomické zájmy. Ale divoká
zvířata nejsou obnovitelným zdrojem, který má hodnotu pouze
vzhledem k zájmům člověka. Tak to vnímají jen lidé druhově
nadřazení. Nicméně tyto praktiky existují pouze proto, že
nebereme vážně zájmy jiných tvorů. Není člověk z tohoto
pohledu ten nejnecitelnější druh ze všech?
ČÁST PÁTA: VĚDA
Vivisekce Termín vivisekce se
používá k označení všech typů experimentů na živých
zvířatech a považuje se za formu lékařské vědy. Důvodem
takovýchto experimentů je údajně objevení léků na lidské
nemoci. Ale ti, kdo věří, že uzdravení lidí dosáhneme
způsobováním záměrného utrpení zvířatům, se dopouštějí dvou
základních chyb v porozumění: První je domněnka, že výsledky
získané na zvířatech jsou aplikovatelné na člověka. Druhá je
osudový omyl experimentální vědy co se týče respektu k
organickému životu. Protože každý zvířecí druh reaguje
odlišně od člověka, každý nový produkt nebo metoda
vyzkoušená na zvířatech se musí znovu otestovat na lidech
podrobnými klinickými testy, než může být považována za
bezpečnou. Toto pravidlo nezná výjimky. Testy na zvířatech
jsou nejen nebezpečné, protože mohou vést k chybným závěrům,
ale navíc zdržují klinické výzkumy, které jsou jedinou
platnou cestou. Pamatujme si, že jakákoli uměle vyvolaná
nemoc je naprosto odlišná od nemoci vzniklé přirozeně.
Lékařské výzkumy Naneštěstí se tyto experimenty stále
provádějí ve jménu vědy, což je urážkou opravdové vědy,
stejně jako lidské inteligence. Vivisekce používaná pro
lékařské experimenty znamená podávání toxických substancí,
elektrické traumatické šoky, operace bez umrtvení,
popáleniny, dlouhodobé deprivace jídla a pití, fyzické a
psychologické týrání, které vede k mentální nestabilitě,
infekcím a další. Výzkum poranění hlavy zahrnuje pokus s
paviány, kteří jsou částečně nebo plně při vědomí,
připoutaní pásy a jejich hlava je upevněná do kovové helmy.
Ta je vymrštěná do úhlu 60° silou až 1000 g. Účelem tohoto
experimentu je simulace automobilových nehod, zranění z
fotbalu a boxu a z jiných sportů s možností poranění hlavy.
A tento proces je často znovu a znovu opakován na stejných
zvířatech. A nakonec vojenský výzkum. To mluví samo za sebe.
Od posílání opic do vesmíru a testování atomového výbuchu na
bezbranných psech po vystavení primátů nukleární radiaci.
Před 20 lety byl počet zvířat usmrcených torturami vivisekce
astronomický, odhadem 400 000 zvířat denně na celém světě .
Dnes se již toto číslo vymyká chápání, 19 000 za minutu, 10
miliard za rok. Někteří nevzdělaní lidé tvrdí, že méně
inteligentní zvířata necítí bolest stejně jako my. Pravdou
je, že víme velmi málo o tom, jak přesně zvířata cítí. S
výjimkou toho, že pro ně také platí univerzální zákon, který
způsobuje každému organismu umírajícímu nepřirozenou smrtí
velké utrpení před konečným vysvobozením. Je ale nesmysl
říkat, že zvířata netrpí, protože mají nižší řád
inteligence. Bolest je bolest, vedená nervy do mozku, a ne
všechny nervy souvisí s inteligencí. Existují také nervy
zraku, čichu, hmatu a sluchu. Některá zvířata mají tyto
nervy mnohem vyvinutější než člověk. Víme, že v dějinách
nikdy nebyla doba, kdy jsme se naučili něco o fyziologii
člověka týráním zvířat. Naučíme se pouze něco o zvířatech. A
pokud se od nich můžeme něco naučit na psychologické úrovni,
není to pomocí oceli nebo elektrického proudu, tím méně
psychického násilí. Toto systematické týrání vnímajících
bytostí z kteréhokoli důvodu a jakékoli formy, nemůže
dosáhnout ničeho víc než čeho už dosáhlo: ukázat nám, jak
nízko až může člověk klesnout. Pokud jsme zrovna to chtěli
vědět. "Dokud budou existovat jatka ...budou existovat
války." Lev Nikolajevič Tolstoj Ignorace je hlavní ochranou
druhově nadřazeného člověka; dá se však lehce narušit
každým, kdo má čas a odhodlání objevit pravdu. Ignorace
převládá tak dlouho pouze proto, že lidé nechtějí zjistit
pravdu. "Neříkej mi to, zkazíš mi večeři" - to je běžná
reakce na jakoukoli snahu povědět, jak tato večeře vznikla.
I lidé, kteří jsou si vědomi nahrazení tradičních rodinných
farem profitujícím průmyslem, že jejich oblečení pochází z
popravených krav, že jejich zábava znamená utrpení a smrt
miliónů zvířat a že v laboratořích probíhají nějaké pochybné
experimenty, stále lpí na neurčité víře, že věci nemohou být
tak zlé, jinak by už vláda nebo organizace na ochranu práv
zvířat něco udělaly. Ale není to ani tak neschopnost
zjistit, co se děje, jako touha nevědět o faktech, které by
mohly tížit naše svědomí, které je za nedostatek této
uvědomělosti zodpovědné. Vždyť nakonec, oběti čehokoli, co
se na těch hrozných místech odehrává, nejsou členové našeho
vlastního druhu. To podstatné je ale bolest a utrpení, ne
inteligence, ne síla, ne sociální třída ani občanské právo.
Bolest a utrpení jsou samy o sobě špatné a mělo by se jim
předcházet nebo je minimalizovat bez ohledu na rasu, pohlaví
nebo druh stvoření, které trpí. Všichni jsme zvířata na této
planetě. Všichni jsme bytosti. A nelidská zvířata prožívají
smyslové vnímání tak jako my. Také ona jsou silná,
inteligentní, pracovitá, mobilní a vyvíjející se. Také ona
se s růstem musejí adaptovat. Hlavně a především, jsou to
pozemšťané. A jako my přežívají. Jako my hledají pohodlí,
spíše než nepohodlí. A jako my vyjadřují různé emoce. A
samozřejmě, jsou jako my, živá. Většina z nich jsou dokonce
obratlovci, stejně jako my. Když se zamyslíme, jak stěžejní
jsou zvířata pro lidské přežití, jak jsme na nich absolutně
závislí - - jsou to naši společníci, jídlo, oblečení, sport
a zábava, využíváme je na lékařský a vědecký výzkum,
paradoxně vidíme pouze naprostý nerespekt člověka k těmto
mimolidským 'živitelům'. Není pochyb o tom, co to znamená:
Koušeme do ruky, která nás živí. Ve skutečnosti na ni
šlapeme a pliveme. Teď čelíme nevyhnutelnému následku. Je to
evidentní ze zdravotních zpráv o naší nadměrné konzumaci
zvířat. Rakovina, nemoci srdce, osteoporóza, mrtvice,
ledvinové kameny, chudokrevnost, diabetes a další choroby.
Teď už je napadeno i naše jídlo, a to jde o samotný zdroj.
Antibiotiky, která se podávají zvířatům pro rychlejší růst
ve stresových, přeplněných podmínkách velkofarem. Nadmírou
pesticidů a insekticidů, umělými hormony určenými k tomu,
aby zvýšily produkci, objem a frekvenci odběru mléka.
Umělými barvivy, herbicidy, larvicidy, umělými hnojivy,
stimulátory chuti a růstu. Není divu, že nemoc šílených
krav, kulhavka a slintavka, pfiesteria a mnoho dalších
abnormalit u zvířat zaplavilo lidskou populaci. Příroda není
zodpovědná za tyto procesy. My ano. Změna je nevyhnutelná.
Buď ji uděláme my, nebo nás k tomu donutí sama příroda.
Nadešel čas, aby každý z nás přehodnotil své stravovací
návyky, své tradice, styl a módu a především, své myšlení.
Takže pokud platí rčení "všechny činy se ti jednou vrátí",
pak co zvířata dostanou za svou bolest? Zamyslíme se nad tím
vůbec pořádně? Pokud platí "všechny činy se ti jednou
vrátí", co tedy dostanou za jejich bolest? Jsou to
pozemšťané. Mají právo tu být stejně, jako my lidé. Možná,
že odpověď najdeme v jiném prastarém rčení. Ve stejně
pravdivém: "Jak zasejeme, tak sklidíme" Takže samozřejmě, že
zvířata cítí, samozřejmě, že prožívají bolest. Proč by jinak
příroda obdařila tyto nádherné tvory smysly? Proto, aby
necítili? Nebo mají zvířata nervy proto, aby byla nevnímavá?
Odůvodnění vyžaduje lepší odpověď. Ale jedna věc je naprosto
jistá: zvířata využívaná na jídlo, oblečení, pro zábavu a
vědecké výzkumy - a všechna ta příkoří, která se jim dějí
pod sluncem - všechna ta zvířata umírají bolestí. Každý do
jednoho. Nestačí, že zvířata na celém světě žijí v neustálém
útlaku ze strany lidského pokroku a expanze? A pro mnoho
druhů zvířat jednoduše není jiné místo, kam jít. Zdá se,
jako by bylo osudem mnoha zvířat být člověkem oblíbena buď
hodně, nebo vůbec. Máme se za pány světa, užíváme stejně
síly teroru i milosti. Lidé by měli milovat zvířata
opravdovou láskou pro jejich nevinnost a silnou láskou pro
jejich zranitelnost. Pokud zkřivíme tvář při utrpení zvířat,
ten pocit o nás hodně vypovídá, i když ho ignorujeme. A ti,
kdo snižují lásku k našim blízkým bytostem na pouhý
sentiment, přehlížejí dobrou a důležitou část naší
lidskosti. Ale člověka nestojí nic být milý ke zvířeti. A je
opravdu na nás, abychom jim ponechali šťastný a dlouhý
život. Na louce se král Lear zeptal Glostera: "Jak vidíš
svět?" A Gloster, který byl slepý, odpověděl: "Cítím jej.
Cítím jej." Na této planetě existují tři základní životní
síly: Příroda Zvířata a lidé. Všichni jsme pozemšťané.
Spojme si to.
Film v s
českými titulky
zde
Zkuste
se někdy usmát na prodavačku v obchodě. Na takovou,
která se vám zdá zvlášť neochotná a zamračená. Jen
to zkuste! Uvidíte, že váš úsměv s ní tak či onak
něco udělá. Buď vám ho rovnou vrátí, nebo znejistí
ve své zamračenosti a když ji oslovíte znovu, bude
se chovat vlídněji. Možná, že až bude obsluhovat
dalšího zákazníka, bude se na něj už usmívat. Bude
to váš úsměv, který mu věnuje.
LASKAVÝM ŽIVOTEM 
Osm
let netrpělivě očekávaný druhý díl Psychospirituální
transformace - JEDNOTA NA PLANETĚ ZMI je v knižní
podobě skutečností.
